Malý průvodce bary ve Vídni

Do Vídně jsme vyrazili týden před Vánoci, abychom bláhově nasáli vánoční atmosféru proslulých vánočních trhů, dobře se najedli a hlavně napili. Radím vám dobře, tuto chybu neopakujte. Stejný nápad měl asi i celý zbytek světa, takže ulicemi se táhly průvody lidí a do obchodů či restaurací se často ani nedalo dostat. Navíc v barech byly soukromé večírky. Ale i přesto se nám nakonec leccos ukořistit povedlo.

Loos American Bar
Kärntner Durchgang 10
www.loosbar.at

Bar navržený již v roce 1908 československým architektem Adolfem Loosem, po kterém také nese své jméno, se nachází jen pár metrů od pěší zóny, hlavní nákupní tepny Vídně. Díky slavnému rodákovi jej také naleznete v každým vídeňským turistickým průvodci. Není tak divu, že bar má otevřeno už od 12 hodin a přes den se tu ve dveřích střídají více či méně zmatené skupinky turistů. Vzhledem k tomu, že celý bar je jedna relativně malá úzká místnost o 20-25 místech k sezení, můžete pozorovat jak poté, co se v místním šeru trochu rozkoukají, dělají většinou otočku hned mezi dveřmi. Jen ti koktejlově protřelejší, kteří vědí, kam to přišli, se posadí a začnou listovat koktejlovým lístkem.
V lístku máte na výběr více než stovku koktejlů a dalo by se říct, že si vybere každý. My s tím měli trochu problém a ani nemůžeme říct, že námi nakonec zvolené koktejly byly nějak vyjímečné, ale určitě neurazí.
Přesto bar táhne nejen během dne díky turistům, ale i v noci díky místním a to tak, že jsme vůbec neměli šanci se dostat v osm večer dovnitř. Posaďte se během dne sami do poničených sedaček, porozhlédněte se okolo sebe, všimněte si zašlé špíny, a pokud Vám to bude vadit, nechoďte na toalety umístěné v suterénu, které mohou konkurovat nejedněm českým nádražním.

Vesper Martini - James Bond v Loos Baru na rozdíl od jiných slavných osobností ještě nebyl

Pokud dostanete chuť ochutnat nějaký nový rum jako my, v Loosu neuspějete. Po mém dotazu na rumový lístek se barman ušklíbl s otázkou “Havana or Zacapa?” Inu nač, když to jde i bez toho.
Z Loosu jsme si odnesli (zakoupili) na památku knížku o historii baru včetně moc pěkně nafocených koktejlů a jejich receptur, ale nečekejte žádné bomby, jde převážně o staré známé koktejly často s popisem ingrediencí, které v baru ani nemají.
Pokud stále nemáte jasno v tom, zda tento podnik navštívit a chystáte se do Vídně říkám, že ano. Ale neočekávejte víc, než je závan nostalgie a určitě nechoďte večer.

Dino's Bar
Salzgries 19, Vienna
www.dinos.at

Bar byl pojmenován po italsko-americkém herci a zpěváku Dean Martinovi (Volare známe všichni) a má tak vcelku jasné téma a atmosféru, škoda jen, že interiér se ztrácí v příliš velkém šeru.
Sem jsme šli s jasným tipem na drink Dino’s Daiquiri, který předčil veškerá naše očekávání. Drink se pije přes limetkovou pěnu vyrobenou šlehačkovou lahví a kontrast mezi nasládlou tekutinou a trpkou pěnou je naprosto famózní.

Dino's Daiquiri - vážně famózní drink

Do baru jsme se vydali v sobotu hned na otvírací 18. hodinu a posadili se na bar, což byla
asi velká chyba, protože jsme měli na ráně všechny nedostatky, které by už takto středně velký podnik mít neměl.
První věcí byl nešťastně navrhnutý bar. Přímo na proti nám bylo umyvadlo, kam si barman přinesl přepravku s ovocem a začal ho tam zády k nám umývat. Asi po půl hodině přinesl jiný chlapík na bar přepravku s džusy a dalšími věcmi, vešel přímo za bar v bundě a ani si nás nevšiml.
Po sedmé hodině se bar začínal plnit hosty a tím i extrémně houstnout cigaretový dým, což nás vždy zaručeně vyžene, a když si cigáro za barem zapálil i barman, hlásil jsem se o účet okamžitě.

Kruger's American Bar
Krugerstrasse 5
www.krugers.at

Kruger’s je dalším barem ležícím přímo u hlavní tepny středu města. Bar navazuje na jeden z prvních vídeňských top barů Kaiser Bar, kde se scházela místní smetánka již od 20. let minulého století. Ve stejném stylu je i celý interiér a vše působí naprosto dokonale. Exkluzivní kožená křesla jsou dokonce již historickými sběratelskými kusy vyrobenými ve 20. a 30 letech minulého století ve Francii.
Při našem příchodu bylo v baru už plno, takže jsme šli alespoň na stojáka k baru (bohužel u barů nejsou židle). V klubu jsou bary dva a oba se za svou velikost a sortiment nemají proč stydět.
Chtěli jsme doporučit nějaký horký drink na rumu, ale barman nás odbil tím, že jediný horký drink, který dělají je Irish Coffee. Pěkná facka. Dalším zklamáním byl námi objednaný Old Fashioned, který chutnal opravdu zvláštně vodově a vůbec nevoněl. Takové nevyužité možnosti zvlášť na takovém místě zamrzí a další drinky jsme raději nezkoušeli.

Planter's Club
Zelinkagasse 4
www.plantersclub.com

Tento plantážnický klub patří mezi další luxusní zboží a je to nejhezčí místo, které jsme ve Vídni objevili. Jde o velký klub propojený (ale oddělený) s Livingstone Californian Restaurant a rozhodně stojí za návštěvu (obě místa). V každém případě doporučuji rezervaci. Klub byl otevřen v roce 1996 a pišní se například sbírkou více než 450 single malt whisek.

Lychee Martini a Planter´s Club Punch

Nabízí pravidelné živé produkce, my jsme narazili zrovna na perfektní jazzovou sestavu s parádní zpěvačkou. Skvělá atmosféra se táhne celý klubem. I díky tomu, jsme personálu odpustili lehkou přezíravost, když se až okatě více zajímal o ty pány v oblecích od Armaniho než o nás sedivší přímo na baru.
A jeden tip na závěr: každý všední den mezi 17. a 19. jsou všechny koktejly za polovinu. Jakou mají sakra marži? :)

Originální stojan na vizitky

Více zde

The Jerry Thomas Speakeasy - nejlepší (tajný) bar v Římě

Pokud jste četli mé povídání o londýnském baru Lounge Bohemia, který je maskován mezi kebabem a trafikou, že jsme jej ani nemohli najít, tak tento římský koncept je i v tomto smyslu dotažen ještě dál do dokonalosti. S hledáním jsme tentokrát problém neměli. Dveře baru, na nichž je pouze malá kovová cedulka s textem “Prof. Jerry Thomas”, jsme našli v úzké uličce celkem snadno. Chybí otvírací doba a další povinné informace, a tak pro normálního smrtelníka vše vypadá, že jde o běžný byt nějakého pana profesora Thomase.

http://www.thejerrythomasproject.it/
Vicolo Cellini, 30
00186 Roma

Prof. Jerry Thomas (ty dveře ne já :))

Bylo už po osmé večer a dveře byly zamknuté, zkusili jsme tedy zazvonit na zvonek. Nic. Napadlo nás, že jsme tu brzo,  a tak si zašli ještě na jednu večeři. Asi v půl desáté jdeme zkusit druhý pokus. Dveře stále zavřené a na zvonek nikdo nereaguje. Zkouším volat na telefonní číslo, které jsem nalezl na Google mapách a k mému překvapení se dozvídám, že otvírací doba je až od jedenácti!

A tak to chvíli po jedenácté zkoušíme po třetí. Dveře zamknuté, ale to už nás neodradí a chvíli po zazvonění se dveře mírně otevřou a vzniklou škvírou na nás kouká hlava. Nic neříká, jen kouká. A tak zkusím: “Buona sera, je otevřeno?” Hlava váhavě zakývá, že ano, ale dveře víc neotevře, a tak se ptám, zda můžeme jít dál, až teď se dveře otevřou a již vidíme celou postavu, která nás pouští dál do místnosti, ne příliš nepodobné obýváku, v jehož čele je útulný bar. U baru nejsou židle, a tak si sedáme do křesla co nejblíže baru.
Dostáváme nápojový lístek a hned jsme seznámeni s konceptem, že se lístek mění každých deset dní a je na něm vždy deset unikátních koktejlů. Ale barmani jsou vstřícní, a máte-li speciální přání, bude samozřejmě splněno. Zkusil jsem i místní twist na Rum Old Fashioned z rumu Kraken a nelitoval jsem.

Jerry's Punch je tak fantastický drink...

...až jsme si museli říct o recept, s kterým se s vámi níže podělíme

Jerry's Punch
360 ml Dark Jamaica Rum
120 ml Havana 3y
160 ml Limone
160 ml Passion fruit syrup
50 g white sugar
15 ml aromatic bitter
270 ml pink grapefruit juice

Jedinou pro mě však velkou nevýhodou je paradoxně povolení kouření uvnitř baru. Je to dáno zřejmě tím, že tento bar není veřejný prostor, ale víceméně jde o soukromou sešlost, a tam má protikuřácký zákon krátké prsty. Na druhou stranu mě tento koncept fascinuje, každý úřad je na vás krátký, a tak nemáte problémy s policejními kontrolami, s hygienou ani třeba neohlášenou kontrolou z živnostenského úřadu. Musíte být ale zároveň sakra dobří, aby si lidé i přes zavřené dveře, k vám našli cestu.

Kouřové A-Bois Negroni

Honey Bee Collins

Elavion s levandulovým sirupem a sušenou levandulí

Floridita Daiquiri

Jerry Thomas je vskutku speakeasy bar inspirovaný dobou prohibice ve Spojených Státech ve 20. letech minulého století, kdy byl prodej alkoholu nelegální, a tak se tyto bary budovali tajně v zadních místnostech či sklepeních restaurací a pro vstup bylo nutné nejčastěji znát heslo.

Řím je na kvalitní koktejlové bary chudý, prakticky kromě několika hotelových barů s daleka neodpovídající cenou výkonu, není žádný, který by za to stál. I o to sympatičtější je Jerry Thomas Project, který jde proti masám a na speakeasy bar si jen nehraje, ale opravdu jím žije.

I na samotnou přípravu drinků byla radost pohledět

Více zde

Prague Bar Show 2011 - prezentace Ondřeje Pospíchala a Erika Lorincze

Jiří George Němec

Ať už jste byli či nebyli na Prague Bar Show, možná jste si v nabitém programu všimli neoficiálního programu Becherovka baru, kterou ačkoliv se to na první pohled nezdálo, hlavní hvězdou byl Jiří “George” Němec, který (pravděpodobně nejen) v nás vyvolal úctu k Becherovce.

Tím neoficiálním programem mám namysli prezentace barmanů, které George zpovídal. Odchytil jsem povídání Ondřeje Pospíchala a Erika Lorincze a tedy nabízím jejich neúplný a nepřesný odposlech. Následující řádky nemají ambice býti životopisnými studiemi, pouze zachytávají vzpomínky dvou famózních barmanů na své začátky.

Ondřej Pospíchal
Quo Vadis

Ondřej se narodil v Ostravě, a jelikož po škole neměl jasnou představu co se životem, přihlásil se po vzoru svého staršího bratra na hotelovou školu. Ještě že tak!

S barmanstvím začal již 17 letech v nočním klubu, kde se záhy stal i provozním a bylo jen na něm, jak bude vypadat nabídka. Jak sám říká, byla to skvělá škola. Naučil se míchat koktejly a i jeho vlastní prvotiny (valentýnský koktejl On a ona) měly velký úspěch. Najal prvního zaměstnance, nechal ušít uniformy a přitom stále studoval střední školu a odmaturoval.

A protože mu otec vždy vštěpoval, že jej nezajímá, co přinese domů z matematiky, ale z angličtiny to musí být za jedna, přihlásil se ještě na rok na jazykovou školu.

Poté odjel za kamarádem do Irska, kde začal pracovat v restauračním baru jako číšník. Každý barman vám potvrdí, že pracovat nejdřív jako číšník, je pro barmana ta nejlepší škola.

Po dvou letech usoudil, že by mohlo být fajn umět španělsky, a tak odjel (kam jinak) do Španělska. Dlouho tam nevydržel, brzy zjistil, že tam není pořádný koktejlový bar. Dostal radu od kamaráda, aby se nevracel do Irska, ale vyrazil do Londýna.

Přijel, rozeslal CV kam se dalo, ale ozvali se pouze z jednoho podniku, a to ještě na pozici barbacka. V Lounge Lover však už po měsíci získal pozici barmana a koktejly frčely, používalo se mnoho druhů koření a nejrůznější pyré.

Po roce však mění místo, a to když se mu poštěstí potkat viceprezidenta italské barmanské asociace, který ho doporučí do China Tang. I tam to bylo úžasné, krásný servis, hodně lidí, skvělá práce, jak sám říká: „Byla to asijská vlna, na které se momentálně všichni vezeme“.

Pak jednoho dne ale zazvoní telefon, na druhém konci je Zdeněk Kaštánek z Quo Vadis. “Nic neříkej, jenom poslouchej,” říká a nabídne mu práci barmana v members klubu Quo Vadis. Taková práce se nedá odmítnout, takže jak Ondřej říká, ušil si na sebe bič a dělá v baráku se třemi patry a 2000 schody. Zajímavostí tohoto klubu je, že nemají koktejlový lístek a hostům připravují každý drink na míru. Navíc si vystačí pouze s citrusy a mátou, výjimečně používají sezónní ingredience. Většinou tvoří klasické koktejly, hodně rozšiřují nabídku rye whisky (což v Londýně nikdo nedělá) a také ginů.

Rudy 1926
Twist na Rudolfa Slavíka, představuje spojení francouzské a české kultury.
35 ml Calvados
15 ml Becherovka Cordial
10 ml KV14
5ml Noilly Prat Dry
1 střik Orange bitters

Ondřej Pospíchal

Ondřej má velmi vřelý vztah k Japonsku, což bude jistě zapříčiněno jeho japonskou přítelkyní, se kterou už tři roky táhne vztah na dálku. Jak sám říká: „Japonské barmanství je srdcová záležitost, spíše než jak dělají koktejly, je zajímavé nechat se inspirovat tím, jak se chovají k hostům. Nelze to úplně převést do Evropy, protože zde se i hosté samozřejmě chovají jinak.

Stan Vadrna, průkopník japonského barmanství pro zbytek světa, nechce ostatním sdělovat staňte se Japonci, sekejte ledy, sekejte si prsty a kupujte drahé japonské sklenice. On se snaží vysvětlit japonskou mentalitu a nechat se inspirovat jejich přístupem k hostům. V Japonsku je všechno rituál. Když si taxikář umývá auto, je to rituál, nalévání čaje je rituál, balení sushi je rituál, tak i barmanství je rituál. Nesnaží se ten rituál nikomu vštípit, ale nechat se motivovat krásou hospitality v Japonsku a tím rituálem za barem, který probíhá mezi hostem a barmanem.“

George dále vyzvídal, zda ve Quo Vadis pracují s Becherovkou. Odpověď byla, že mají krásně vychlazený Original, KV14 i Cordial. Dole v restauraci je v menu dokonce z Cordialu koktejl. Pak se George zeptal, jak pozná, jaký koktejl by hostovi chutnal. “Zeptám se, co jsi měl, podívám se kolik je hodin a jestli je to drink k večeři či po večeři.”
Zadání od George je rychlé: “Nesnídal jsem, to je jasný, neobědval jsem, to je taky jasný, dám si něco, co by se mnou neprásklo, abych tu vydržel až do rána.”
“To je jasný, takže nějaký long drink,” praví Ondřej.

Becherovkový Silver Fizz
Gin, becherovka jako modifikátor, citronová šťáva, cukrový sirup a suchý sekt.

Erik Lorincz
American Bar at the Savoy Hotel

Erika v začátcích kariéry ovlivnila kniha Romana Uhlíře - Velká kniha koktejové magie, podle které začal mixovat své úplně první drinky v improvizovaném boston shakeru z půllitrové pivní sklenice. V den, kdy se konala první Prague Bar Show, tomu bylo přesně deset let, kdy seděl ve vlaku, četl Rolling Stone magazín a všiml si v něm reklamy na finále Beefeater Cocktail Competition v Praze. Neváhal ani chviličku, sebral videokameru a poprvé se vydal do Prahy. Naštěstí se tu neztratil, celou akci si natočil a doma se na pořízený záznam stále dokola díval.

Začal pátrat, kde se lze zúčastnit nějakého barmanského kurzu, ale na Slovensku bylo v té době vše ve velkých plenkách. Erik tedy zvedl telefon a zavolal Romanovi Uhlířovi, že by chtěl studovat jeho barmanskou školu a dělat tam flair. Na to mu Roman řekl: “Hele vole, zapomeň na flair, tady to je o něčem jiném.”

Erik Lorinz

Tak Erik přišel domů a rodině oznámil, že dává výpověď a jede do Prahy. Máma prohodila cosi o jeho duševním zdraví, co tu s tím prý bude dělat, vždyť tu není žádný koktejl bar. Ale Erik to podpořen svým otcem chtěl risknout: “Můj otec měl pravdu, když mi povídal, že do čehokoli se pustíš či se naučíš to se ti jednoho dne vrátí.” Erik tedy odešel do Prahy, nastoupil do RU školy, kde měl asi první dva týdny vůbec problém otevřít boston shaker. Už tři týdny na to však dělal Roman consulting pro první koktejlový bar v Bratislavě Greenwitch, stále se psal rok 2001, a nabídl mu, že pokud bude dobrý, má pro něj práci. To bylo skvělé a těšení obrovské, ale v té době Erik ještě neuměl vůbec drinky míchat. Pamatuje si, že tenkrát dělal Pina Coladu ještě bez kokosu a vůbec si není jistý, zda tam dával rum. No tenkrát to nějak prošlo, koktejly byly ještě v plenkách, dokončil úspěšně školu, a tak mohl nastoupit do Greenwitch baru, kde pracoval tři roky. Poté už mu byl bar malý, tak se rozhodl, že zkusí štěstí v Londýně, a protože věděl, že jeho angličtina je úplně jalová, hodlal se ji tam co nejdříve doučit. George do toho skočí s dotazem: “Do Prahy tě to netáhlo?” “Do Prahy jsem přijel, ale to ř jsem už uměl, ale anglické r ještě ne, takže jsem se rozhodl pro Londýn.”

V Londýně nastoupil do jazykové školy, zakoupil Bar Guide, zaškrtal si bary a postupně je začal navštěvovat, až se zastavil před “jedním neurčitým nočním barem”, kam vstup stál tenkrát 25 liber (1 libra byla 60 Sk), takže vstupné vyšlo na neuvěřitelných 1500 Sk. Jako student si řekl, že zítra nic nevečeří, k obědu si také nejspíš nic nedá, ale jde. Koupil vstupenku, vešel do baru, a když si připadal na správném místě, zeptal se na práci naučenou větou, kterou měl dopředu napsanou: “I am bartender and I am looking for a job“. Práci dostal!

Když druhý den poprvé nastoupil do práce, byla to z toho hned zábavná story. Bar manager, který ho minulou noc přijal, odjel na dovolenou a o Erikovi nikdo nic nevěděl. Hned byl však zaúkolován: “Seber tohle, tohle zameť, toto přines, toto odnes, toto vylešti, tak začal pracovat.“ Asistent bar managera si ho zavolal stranou, až se Erik bál co vyvedl, vždyť tam byl teprve dvě hodiny, a spustil na něj takovou angličtinou, že mu nerozuměl téměř ani slovo. “Že co tu dělám, co tu chci, co tu hledám, jediné co jsem mu rozuměl, či umím dělat za barem. “ Řekl, že samozřejmě ano, ale velmi rychle zjistil, ze Erikova angličtina je téměř nulová, takže místo shakeru dostal do ruky jen smeták, tak zametal podlahu a čistil popelníky, takže tak to začalo.

Chodil do jazykové školy a věděl, že jediný problém je ta angličtina, že až se jí naučí, bude moci jít za ten bar a věnovat se tomu krásnému shakeru. Během půlroku se naučil angličtinu natolik, že se mohl za ten bar v Attica klubu postavit.

Po čase si našel zaměstnání v japonské restauraci a baru. Japonský styl barmanství ho uchvátil natolik, že se rozhodl odjet do Japonska, kde se mu podařilo studovat i u slavného Kazuo Uyeda. Nicméně ještě předtím se tam setkal s člověkem, který pro něj byl také velký idol. Četl o něm, že se v roce 2005 stal barmanem roku v Austrálii a přitom nebyl Australan. „To byl tenhle týpek“, ukáže na George. Tokio mu učarovalo, především japonským smýšlením. “Přemýšlíš nejen o konečném drinku, ale i o začátku, jak vstoupíš do baru, jak barman chytí své náčiní, jak převezme objednávku, a jak to celé připraví. Postupy jakými připraví drink s takovým rituálem, že když jsme to viděli, slzy se nám vylily do očí, že konečně jsme viděli tu barmanskou nirvánu.”

George pouze dodává: “Erik je nejlepší barman na světě, vyhrál World Class Bartending Competition, Bacardi Legacy Competition, letos v Tales of the Cocktail v New Orleans. Já myslím, že to není špatný na kluka z Nitry.” Ozve se velký potlesk…

Erik je nyní šéfbarmanem v nejstarším hotelovém baru v Evropě - American Baru hotelu Savoy v Londýně, který byl znovu otevřen 10.10. 2010.

O Becherovce: je i v Savoyi, oblíbil si její skořicovou chuť už jako dítě, když mu ji na lžičku dávala babička, když ho bolelo bříško.

Becherovkový drink podle Erika: „Skořice ladí s jablkem, takže použiji jablečný džus, citron a doliji šampaňským nebo ciderem.“

30 ml Becherovka
20 ml lemon juice
15 ml agave nectar
30 ml apple juice
máta
dolít šampaňským/ciderem

Becherovka bar

Více zde

Innuendo bar je podnikatelem roku!

Vyhráli jsme první místo v anketě Podnikatel roku Prahy 9 v oblasti gastronomie! Děkujeme všem co nás podpořili, věří nám a mají nás rádi. Bez vás by to totiž nešlo. Příští sobotu slavíme druhé narozeniny, tak si s námi na ten úspěch přijďte připít!

Podnikatel Prahy 9 v oblasti gastronomie

Zapíjíme :)

Více zde

Málo známé londýnské giny

Kromě zhýralého nočního života jsme v barech také posbírali cenné informace o zajímavých lokálních ginech a dva z nich, které nám přišly nejzajímavější, jsme přivezli do Prahy, a tak máte možnost je u nás v baru ochutnat.

Sipsmith London Dry Gin Copper Distilled
www.sipsmith.com

To se takhle sešli tři nadšenci, trošku otrávení mnohaletou prací ve velkém nápojovém průmyslu, a rozhodli se splnit si sen a založit vlastní mikro destilerii, kterou nazvali Sipsmith - podle poctivého kovářského řemesla, jako poctu destilace a jeho postupů.

Svoji malou destilérku si zařídili v “garáži” ve čtvrti Hammersmith v západním Londýně, kde byl dříve minipivovar pro místní hospodu.

Sipsmith London Dry Gin

Destilační přístroj, první měděný v Londýně za posledních 200 let, byl navržen malou německou rodinou firmou, která je jako jediná na světě vyrábí již od roku 1869. Na jejich webu můžete nalézt úžasné fotky v sekci Prudence (což je i název toho destilačního přístroje, v překladu opatrnost).

Jde o klasický London Dry Gin. Obsahuje 41,6% alkoholu a je v něm macerováno 10 bylinek z celého světa: makedonské jalovcové bobule, bulharská semena koriandru, francouzský kořen anděliky, kořen lékořice španělské, italský orris kořen, španělské mandle, čínské kasie kůry, madagaskarská skořice, pomerančová kůra Sevillian a španělská citrónová kůra.

Že jde o pravou malovýrobu dokazuje i číslo šarže, které je uvedeno na každé lahvi. Na internetových stránkách lze pak zadáním tohoto čísla dohledat informaci, co se v té době v destilerii dělo. Když si prohlížím jejich stránky, mám obrovské nutkání si podobný destilační přístroj pořídit též.

A propo, pánové umějí i vodku!

Fabulous Perivale Dry Gin
www.fabulousvodka.co.uk

Jestli Vás zmátl název webových stránek tohoto výrobce, tak ano, i tento pán dělá zajímavé vodky a vlastně s nimi začínal. To ovšem vůbec neznamená, že by tento gin měl být pouze do počtu.

Jméno ginu Perivale pochází z názvu oblasti, kde ve svém houseboatu kotvil a jeden čas i žil pan majitel Chris Spiller. Houseboat je proto vyobrazen i na etiketě láhve. Nápad vyrábět zrovna "dry" gin prý pochází z toho, že v dané oblasti bylo velmi málo hospod, a tak tam bylo příliš "sucho".

Perivale Dry Gin

Tento gin byl vyvinut speciálně pro dokonalý Gin Tonik, kdy doporučený poměr je ⅓ ginu a ⅔ toniku, s ledem a plátkem citronu nebo limetky. Proč by zrovna tento gin měl být tím nejlepší v kombinaci s tonikem? Totiž na rozdíl od většiny ostatních dnes moderních ginů obsahuje Perivale Dry Gin pouze 5 bylinek a koření (jalovcové bobule, semena koriandru, kořen anděliky, pomerančová a citronová kůra). Tím je zaručena přímá a nepřekombinovaná chuť a všechny tyto složky lze v ginu snadněji rozpoznat. Některé giny bývají díky mnoha dalším bylinkám často velmi ostré až převoněné.

Více zde

Londýnské bary - Notting Hill

Dalším místem, kde Londýn žije, je bezpochyby Notting Hill. Nejenže můžete (musíte) navštívit sobotní bleší trhy, nalézt slavné modré dveře, které již nejsou modré, za kterými bydlel Hugh Grant ve filmu nesoucím jméno této krásné čtvrti. Následující dva bary jsme stihli ještě odpoledne po trhu, v sobotu jsou otevřené i odpoledne.

Montgomery Place
31 Kensington Park Road, London W11 2EU
http://montgomeryplace.co.uk/

Bar je hned na začátku kolmé ulice k trhu, a tak  bylo fajn, se tam schovat před odpolední dešťovou přeháňkou (jak jinak). Měli jsme štěstí a barem chytli přímo šéfbarmana Aleše a tentokrát jsme my byli první, kdo na něj spustili česky, šli jsme na jistotu.

Nejen koktejl o páté...

Z Aleše jsme vytáhli zajímavé informace o baru. Třeba, že díky policejní hodině (v půlnoci musejí všechny bary a hospody v Londýně nekompromisně zavřít) se lidé začínají scházet již začátkem večera, aby si jej vůbec stihli užít. Také je jistě zajímavé, že na celou kapacitu baru - 120 míst, musí s přípravou koktejlů vystačit pouze dva barmani a to v případě plného baru znamená i desítky minut čekání na drink, ale lidem to nevadí, přišli se přeci bavit a na skvělé drinky si počkají. O víkendech bývá do baru takový nával, že musejí mít vrátného, který další lidi už dovnitř nepustí. 

A já vím, že už jsem úchylný na záchody, ale zajděte když už nic, alespoň se podívat. Držet hygienu na takové úrovni a navíc v tomto typu baru používat místo papírových ručníků hadrové, zaslouží uznání. Abychom si rozuměli, hadrovými ručníky nemyslím ty smradlavé měsíc neprané pověšené na háčku u umyvadla, ale jednorázové, které po utření odhodíte do "špinavého prádla".

Koktejl Relight my fire.

Portobello Star
171 Portobello Rd
Notting Hill, London W11 2DY,
http://portobellostarbar.co.uk/

Ještě blíže nottinghillskému trhu, tedy přímo v téže ulici, se nachází bar Portobello Star. Asi budete mít šok, ale zde žádný český nebo slovenský barman nepracuje. :)
I v tomto baru  mají otevřeno v sobotu odpoledne, takže doporučuji sem zajít dříve, než si nebudete mít kam sednout a ani stoupnout.

Název drinku jsme už neudrželi, ale dobrý opravdu dobrý byl. :) 

Portobello Star nebyl náš první bar bez československého zastoupení, ale by to náš první náraz v Londýně,  kdy jsme se prostě nedomluvili. V Quo Vadis jsme se dozvěděli o nově připravovaném muzeu ginů, které má být součástí právě některého baru v Notting Hillu. Jenže tenkrát ten večer nabral takový spád, že v kterém přesně baru to je, jsme neudrželi. Tak jsem se snažil anglicky zeptat, zda netuší, kde by to mohlo být, že v Quo Vadis nám říkali, že někde tady. I když jsem svou otázkou zopakoval potřetí a barman se tvářil, že mě konečně chápe, nám po chvíli pátrání v počítači na stůl položil lísteček s adresou do Quo Vadis. :) No nevadí, hlavně že byl milý a ještě nám věnoval do sbírky jejich pěkně zpracovaný koktejlový lístek.

Více zde

Londýnské bary - Soho a West End

Návštěvu Members klubu Quo Vadis v Soho máme pojištěnou. Už před naším odjezdem jsme napsali na barový email vzkaz pro Zdeňka Kaštánka, s nímž jsme četli rozhovor a po přečtení ještě několika dalších pochvalných článků bylo jasno, že tam musíme.

Quo Vadis
26 - 29 Dean Street, London W1D 3LL
www.quovadissoho.co.uk

Zdeňka jsme potkali už dopoledne na Taste Of London, byl přítomen na stánku, kde Quo Vadis prezentoval koktejly široké veřejnosti. Hned jsme se mu "práskli" a on se nám další hodinu věnoval, nepočítal jsem s tím, že první opici budu mít už k obědu. Popovídali jsme o barech, zážitcích a Zdeněk nám zařídil rezervaci v privátní části klubu, kde jak jsme se později večer dozvěděli, že častými hosty bývají i takové hvězdy jako třeba Keira Nightly. Bohužel ten večer měla jiný program. Kdybychom přišli o týden později, pravděpodobně bychom potkali i Rowarda Atkinsona. I to něco leccos svědčí o kvalitách klubu a především jeho barmanů.

Degustace neznámých britských ginů .- Sipsmith můžete ochutnat i u nás v baru.

Klub má v přízemí restauraci s barem přístupnou široké veřejnosti, ale my jsme chtěli do prvního patra. Na recepci stačilo nahlásit rezervaci a pustili nás dál. V první patře jsme trochu zmateni nejprve postávali hned v první místnosti u schodů, a čekali, zda se nás někdo ujme. Nakonec nám jeden milý member poradil, ať se jdeme ohlásit přímo na bar.
Jaké bylo naše milé překvapení, když z poza baru nás hned česky vítá Ondřej. Kromě namíchání skvělých koktejlů, absolvujeme i ochutnávku méně známých londýnských ginů, některé z nich nás natolik zaujmou, že si je z Londýna přivezeme do našeho baru. Přijďte ochutnat.;)

Osmdesátiletá whisky a už nevím kolikaletý absinth.

Máme možnost si i prohlédnout celý klub, kromě prvního barového patra, je v dalším místnost s kulečníkem, knihovna, televizní místnost a dva salónky. Kromě toho mají členové možnost využít i samoobslužného baru, ke kterému se dostanou dveřmi odemykatelnými otiskem prstu, kde si každý může nalít či namíchat sám, na co má chuť a na co si troufne. Použité ingredience pak zapíše na papír, který vhodí do schránky a následně je mu zkonzumovaná částka připsána na účet. Fantastické, moc nevěřím, že by to mohlo fungovat i u nás.
Kolik vlastně takové členství stojí, jsme se radši neptali, ale o výjimečném vztahu ke klubu a vůbec chápaní členství jeho členy svědčí i to, že celý klub je vyzdoben obrazy a dalšími věcmi z jejich sbírek, které sem přinesli, aby se tu cítili jako doma.
Pokud byste si chtěli vyžádat od servírky koktejlový lístek máte smůlu. Za prvé v baru žádný lístek nemají a za druhé byste tam nenašli ani ty servírky. Hosty i na placu obsluhují rovnou barmani a milou konverzací se s vámi doberou vždy ke drinku, který by vám měl vyhovovat. Kéž by to byl standard i u nás.
Zhruba kolem jedenácté nám Ondřej říká: "Nechci vás vyhazovat, ale máte rezervaci v Artesian baru, tak byste už měli jít". Klaníme se, děkujeme a odcházíme.

Artesian Bar - Langham Hotel
Regent Street, 1C Portland, London, UK W1B 1JA
www.artesian-bar.co.uk/

Pár minut chůze od Soho ve West Endu se nachází hotel Langham, v němž je nejstarší hotelový bar v Evropě.
Šéfbarmanem Artesianu je Alex Kratěna, další Čech, ale jak jsme se dozvěděli, zrovna byl někde za mořem, takže jsme se měli hlásit u Simona (ital), a mysleli si, jak si konečně pokecáme italsky a já se vytáhnu se svou konverzací s deseti italskými slovíčky, ale za barem se nás jako první ujal Roman, ano Čech. :)

Dozvídáme se, že bar je pojmenován podle 110 m hluboké studny, která se nachází pod hotelem a přitom v ruce držíme koktejlový lístek, který za pár týdnů později vyhraje prestižní soutěž Tales Of Cocktail. Famózní není ovšem pouze samotný lístek, ale hlavně koktejly na něm, barmani a bar samotný!

Za námi úchvatný bar inspirovaný exotickým orientem.

Mezitím se s námi přivítal i Simone, a poté co jsme ochutnali všechny koktejly, které nám Roman se Simonem připravili, mohli jsme spokojeně a elegantně po čtyřech odejít do postele. :)

Alenka v říši divů - tak si připadala má přítelkyně, když pila tento stejnojmenný koktejl.

Osmdesátiletá Zacapa naložená v soudku, mňam.

Originální servis drinku ze saké.

A přístě, příště přátelé nás čeká Notting Hill!

Více zde

Londýnské bary - City

První večer jsme si naplánovali projít čtyři bary v londýnské čtvrti The City. Začít jsme nemohli nikde jinde, než v Lounge Bohemia.

Lounge Bohemia
1 Great Eastern Street, City of London EC2A 3EJ ‎
http://loungebohemia.com

Tudy do baru?

Poučeni z vyprávění a různých článků jsme věděli, že musíme mít rezervaci a dodržet místní dress code - nepřijít v obleku, jinak s námi pan majitel a barman Pavel Tvaroh vymete ještě dříve, než stačíme sejít všechny schody. Že půjde o bar netradiční, tím myšleno především sortimentem drinků a přístupem k hostům, to jsme věděli. Jenže že ztroskotáme už jen na tom, bar nalézt a to i s pomocí GPS, to už jaksi bylo navíc. Bar totiž můžete poznat pouze podle černých prosklených dveří umístěných mezi kebabem a jakýmsi jiným krámkem, skrz jejichž sklo je na zdi vidět malá cedulka s otvírací dobou a povinnými údaji o baru. Asi Vás i zaujme, že chodba za dveřmi má poněkud povědomou tapetu - z Rudého práva. Naštěstí pánové ve vedlejším Kebabu vědí (věřím, že jsme se neptali první) a nasměrovali nás správně.

Pár vteřin po šesté už přímo pan Tvaroh odemyká vstupní dveře pouští nás dovnitř, na pozdrav sotva odpoví a netváří se zrovna přátelsky, jsme z toho lehce zklamáni, naštěstí jen na chvíli. Jsme usazeni na retro gauč a máme chvíli, abychom si prohlídli interiér, který nám navozuje návrat o 30 let zpět. Přesto všechno místo působí příjemně, tak nějak povědomě, promyšleno je do posledních detailů a cítíme se tam moc dobře. 

V pozadí B.B. a Pavel Tvaroh za barem.

Za chvíli nám servírka přináší koktejlový lístek a my zjišťujeme, že její jméno B.B. je jen přezdívka, a že Bára je také Češka. Už teď se cítíme lépe než doma! Asi po půl hodině za námi přichází i Pavel Tvaroh, vítá nás už i s úsměvem a vyptává se a poté, co se dozví, že jsme od fochu, rozpovídá se o svých začátcích, pak se ale bar postupně začíná plnit a my v půl deváté opouštíme zaplněný bar. Pavel se s námi i přesto přijde osobně rozloučit a dá nám i pár tipů, kam zajít. Tenhle bar včetně Pavla i Báry byl pro nás neuvěřitelnou oázou na zemi!

Kaviár z piva Bernard, koktejlové menu je vlepené v knížce, jejíž řadu všichni dobře známe.

Náhled do menu.

Za ty dvě hodiny v Lounge Bohemia jsme ochutnali hromadu úžasných drinků, no drinků.... Je White Russian ve formě želé drink? Nebo koktejl Old Castro s rumem infuzovaným kubánským doutníkem? Chtete-li vyzkoušet mulekulární či jak říká Pavel manipulativní mixologii, doporučuji si objednat jedno ze dvou tasting menu, my mohli vyzkoušet pouze to jednoduší, to druhé, složitější, je nutné objednat kvůli přípravě minimálně dva dny předem, což se bohužel nikde nedozvíte. Doporučuji tedy rovnou při rezervaci objednat i toto komplikovanější menu.

White Russian.

Bubble Bath Martini.

Margarita je místo slané krusty podávána se slanými bublinkami.

O Pavlu Tvarohovi (mimochodem připomínal nám vzezřením trochu černokněžníka Zababu :)) a jeho baru bych toho mohl napsat ještě hodně, ale jednak bych Vám mohl zkazit překvapení a druhak bych opakoval to, co už mezitím napsali jiní. Například tento velmi vydařený článek v Hospodářských novinách.

Casita
5A Ravey St London, EC2A 4QW

Jen o pár minut chůze dál se nachází malý bar Casita. Zvláštní je na něm dost věcí, např. je umístěn v bývalé garáži pro osobní auto, takže mnoho místa na sezení uvnitř není a většina lidí musí stát venku. Celý styl baru působí velmi undergroundově no a hlavně, podle Class magazínu se jedná o 17. nejlepší bar na světě.

Bar - garáž Casita.

Možná nám něco uniklo, ale zase tolik úžasný nám tento bar nepřipadal, drinky byly dobré, ale ani v nich nebyla žádná vysoká invence. Nechal jsem si doporučit drink na rumu a dostal jsem Dark & Stormy. Tedy Gosling's rum se zázvorovým pivem. Nicméně tento bar je na půl cesty do Callooh Callay, a tak není důvod se tu na jeden drink nezastavit a neudělat si vlastní názor (a pak tu v komentáři třeba poreferovat).

Callooh Callay
Shoreditch, City of London EC2A 3AY
www.calloohcallaybar.com

Při vstupu do tohoto baru Vás zaujme dokonalý barový pult se spoustou úžasného pití. Když začnete zkoumat koktejlový lístek, který je celý vyveden v zábavném komiksovém stylu zjistíte, že i koktejly tu mají na vysoké úrovni.

Bar před skříní.

Kromě skvělého pití a krásného baru má tenhle podnik nápad na každém kroku a designéři tu odvedli opravdu kus práce. Po chvíli Vám dojde, že bar zase není tak veliký, jak byste očekávali a teprve když se pořádně rozkoukáte uvědomíte si, že v té skříni na druhém konci místnosti mizí lidé.

Skříň, kde se ztrácí lidé. :)

A tak se zkusíte mrknout, co na (v) té skříni je. Otevřete dveře a vstoupíte do jiného světa podobně jako do Narnie. Další úžasný bar, DJ a pohodlné sezení, atomosféra nabytá k prasknutí. Překvapením jsme úplně zapomněli fotit. A když už tam budete, dojděte si na toalety, jsou celé vydlážděny kazetami - zajímavý nápad.
A nezapomeňte si udělat rezervaci, měli jsme štěstí a chytli poslední dvě místa na baru.

Toalety v Callooh Callay.

Nightjar
129 City Road, Lon EC1V 1JB
www.barnightjar.com

Již v docela veselém stavu jsme se za hustého deště přesunuli do dalšího baru jménem Nightjar. Krásnou chodbou jsme po schodech sešli do suterénu, kde nás oslnil úžasný cihlový interiér a atmosféra umocněná živým šansonem.

Originální menu.

 Jaké bylo naše překvapení, když barman zpozorněl při zaslechnutí naší češtiny a hned přepnul svou konverzaci do slovenštiny. A tak jsme se seznámili s Mariánem. A po chvíli s jeho kolegyní barmankou Martinou.

Marián a Martina v akci.

 Z tohohle baru jsme byli opět zcela uchváceni a personál skvělé atmosféře výborně sekundoval. A Marián při míchání koktejlů vypadal jako by při tom tancoval elektro dance, nechápu jak to dělal, ale chci to taky umět!

Není to famózní? Ten opar co vidíte je kouř ze suchého ledu.

Drinkům nechyběla originalita, výborná chuť a v neposlední řadě až megalomanské ale famózní zdobení.

Martina v akci. Jak jinak ozdobit koktejl ze saké než s origami?

V koktejlovém lístku byla i celá řada zajímavých party drinků.

A to je pro dnešek vše, nezapomeňte si udělat rezervaci, a příště se podíváme do Soho. ;-)

Více zde

Londýnským barům vládnou Čechoslováci

Těsně před začátkem léta jsme si naplánovali cestu do Londýna a tento termín jsem nezvolili náhodou, konal se totiž festival jídla Taste of London, jehož český chudý příbuzný se jmenuje Prague Food Festival. Protože jsem věděl, že v Londýně pracuje za barem i několik Čechů a Slováků, bylo jasné, že na večer si žádný lepší program najít nemůžeme.

Našel jsem si pár tipů na webu a pro zbytek navštívil pražské bary Hemmingway a Black Angels, kde barmani (a barmanka) rádi poradí neznalému ty nejlepší londýnské bary. Takzvané "bar tour" jsme nakonec věnovali tři úžasné večery, byť se to ukázalo jako velmi nedostatečné, a ani tak jsem nestihli zavítat na všechna místa. Ale nyní k tomu nejzajímavějšímu, samotným barům, které se chystám popsat v dalších příspěvcích.

Snad v každé londýnské knajpě Vám připraví osvěžující Pimm's Cup. Ochutnat jej můžete i v Praze třeba v našem baru.

Více zde

Innuendo Cocktail & Music Bar

Asi je na čase začít? S čím? No přece s blogováním! (to nepřesvědčuji Vás, ale sebe). Máme otevřeno už téměř dva roky a tak je určitě o čem psát. Stalo se toho spousta. Od okamžiku, kdy jsme si naivně řekli, že si otevřeme bar, přes první vystřízlivění z personálu a různé (ne)úspěchy, až po absolutní nadšení pro věc, zapříčiněné letošní návštěvou nejlepších barů v Londýně. Zážitků je tolik, že si je zkrátka nemůžeme nechat pro sebe.

Více zde