Šesté a poslední narozeniny Innuenda a co dál?

V pátek 13. listopadu jsme v baru oslavili šesté a poslední narozeniny, vyšly na den přesně, neboť v pátek 13. listopadu 2009 jsme poprvé otevírali.

Roman, Táňa, Pavel a Petra

Jaké byly?

Naprosto skvělé, jen na základě našeho mailového newsletteru bychom zaplnili bary dva! Takže na všech další kanálech jako je například FB jsme na naše narozeniny ani raději neupozorňovali. Už tento váš velký zájem je pro nás obrovská čest! Speciální narozeninové menu obsahovalo tematické drinky, které jsme opět spárovali s drobným jídlem. Víme, že to máte rádi a my také! Nesmím zapomenout ani na skvělou jazzovou kapelu, která dokreslovala už tak úžasnou atmosféru, kterou jste nám milí hosté, nadělili.

Atmosféru narozenin dobarvil živý jazz

Co znamená poslední?

Četli jste správně, šlo o narozeniny poslední, neboť od prosince už nám prostory baru nepatří, předali jsme je do nových rukou a novému štěstí. Byly jsme tu s vámi šest let, tvrdě jsme budovali dobrou pověst naší adresy, a protože se nám to podařilo, a jak se říká, končit se má v nejlepším, pořádně jsme si tyto narozeniny s vámi užili.

Proč?

Jelikož tento článek píši týden před koncem baru, mám v hlavě asi trochu jiné myšlenky a pocity, než jaké budu mít za další dva týdny, ale přestože jde o splněný sen a šest báječných let, které nám toho tolik daly, čím více se konec baru blíží tím méně chápu, jak jsme to mohli celých šest let zvládnout.

O tom, jak jsme začínali, jsem psal již v zápisku dva roky zpět, loni jsem rekapituloval pátý rok, tak bych se nerad příliš opakoval. Bezesporu šlo o nejlepší roky mého života, bar nám dal strašně moc životních zkušeností, zážitků, a také toho nejdůležitějšího - přátel. Spousta z vás pro nás ze začátku byli anonymní osoby, postupem času jsme se poznávali až se toto barové přátelství přelilo i do našich soukromých životů. Pokud máte někdo pocit, že vám chybíme nebo vám začneme chybět, budeme rádi, když nám napíšete, mail bar@innuendo.cz nám bude fungovat dál. ;) Ale prostě dále to dělat při naší IT práci už nešlo a nenašli jsme správný režim, při kterém by mohl bar fungovat alespoň částečně bez nás.

Vzpomínky

Tak těch je tolik, že by se z toho dal natočit seriál. Od těch (dnes již) vtipných, jako bylo polévání hostů pivem, přes dojemné, kdy jste nám děkovali za nejlepší servis a přátelský přístup jaký jste kdy měli, až po (naštěstí jen jeden) mrazivý, kdy nám parta rugbystů začala demolovat bar a vytrhávat trubky s vodou ze zdi. Ale vlastně to už je dnes s odstupem času také veselá historka a obrovská lekce.

Bylo fajn od vás slyšet: "Vy musíte být majitel. Děláte to s takovým zaujetím." A po každé rumové degustaci, zažít váš potlesk. Dostávat dárky z vašich cest. Zažít tolik lidských příběhů, sledovat, kudy procházíte závěs při vstupu do baru - sami bychom netušili, že je tolik možností! :)
Občas v nás někteří hosté viděli jen hloupá nosítka a o to právě bylo krásnější jim připravit takový servis, který nikdy nezažili.

Párovali jsme koktejly s malými pochutinami

Když řeknu, že jsme naučili Prahu pít rumy, bude to znít hodně troufale, ale minimálně jsme k tomu hodně přispěli. Odnaučili jsme vás pít tuzemáky ale i morgany a přivedli k Zacapě a vůbec k úžasnému světu krásných rumů, ale i whisky a třeba ginů.

Končit se má na vrcholu. Děkujeme, že jste stáli za námi, vraceli se a dali na nás, když jsme se vám snažili nabízet drinky, o kterých jste třeba ani nikdy neslyšeli. Innuendo tu bylo s vámi přesně 2207 dnů a víte, jak to říká Arnold? ;)

Nějaké jiné projekty?

Jak mnozí z vás ví, já i Roman jsme ajťáci a po celou dobu jsme se zároveň věnovali IT. Bar byl úžasný koníček a pěkný přivýdělek, ale hypotéky nám platilo IT.  Roman se tak rozhodl vrátit do IT oběma nohama a rozjíždí svůj vlastní startup www.beenode.cz.
Já se hodlám dále věnovat i barmanství, to už ze srdce nedostanu, budu dále psát tento blog a se svou přítelkyní a naší barmankou Petrou budeme mít konečně více času cestovat a také vařit, a zvát vás k nám domů na balkonové večeře.

A hosté se skvěle bavili

Více zde

Dirty Stinker - mizera v akci

Trader Vic ve své knize Trader Vic 's Bartender' s Guide píše: "Existuje mnoho debat ohledně počátku drinku Mai Tai.  A tak bych to rád uvedl na pravou míru. Já jsem vytvořil Mai Tai. 
Každý kdo říká, že jsem to nebyl já, je všívá mizera - dirty Stinker. "

A jednoho všivýho mizeru, který vznikl na počest slavného Mai Tai, právě zde můžete vyzkoušet i vy.

Dirty Stinker

Receptuta:
5 cl bullet Rye
2 cl Amaretto Disaronno
1 cl Grand Marnier
2 cl limetková šťáva
3 cl ananasová redukce s vanilkou
2 střiky Chocolate Bitters

Ozdoba: čokoládově pomerančová whisky koule

Příprava:
Všechny ingredience nadávkujeme do shakeru, přidáme led a silně protřepeme. Poté přelijeme přes dvojité sítko do vychlazené koktejlové skleničky.

Ananasová redukce s vanilkou

Receptura:
1 ananas
1 citron
1 vanilkový lusk
2 lžíce cukru
4 cl vody

Ananas nakrájete na kusy a vložte do pekáče. Vanilkový lusk podélně rozřízněte a nakrájený ananas posypte vanilkovými semínky, do pekáče vložte i zbytek lusku. Vložte do trouby a pečte na 210 °C přibližně 30 minut.
Poté nechte vychladnout a ananas odšťavněte.
Šťávu dejte do hrnce, přidejte citronovou šťávu, cukr a vodu a redukujte při mírném varu na polovinu obsahu.

Více zde

Jartini

Tento drink vnikl pro české finále soutěže Diageo World Class, jehož zadáním bylo vytvořit moderní twist na klasický drink Martini. Drink je dle zadání postaven na ginu Tanqueray No.TEN, který jde s klasickým suchým Martini skvěle dohromady. Dále obsahuje lokální ingredience jednotlivých porotců - sherry (David Rios, Španělsko), ouzo (Aristotelis Papadopoulos). Jako svou lokální ingredienci jsem si zvolil zatím limitovaný prototyp červeného vermutu od Žufánka.

Drink má tak evokovat čerstvost domácích ingrediencí a poukazovat na trendy farmářské trhy, i proto je servis drinku v klasické sklenici na marmeládu (anglicky jam-jar) připěvněné na skleněné nožičce tak, aby co nejvíce připomínal klasický servis Martini.
Na skleničku je možné postavit víčko s malou kanapkou.

Jartini

Receptura:
5 cl Tanqueray No.TEN
2 cl Žufánek Wermut Tschechische Fickbare (či jiný sušší červený vermut, např. Dolin Rouge)
0,75 cl dry sherry
3 kapky ouzo
3 střiky marmeládové tinktury

Postup přípravy:
Všechny igredience nadávkujeme do míchací sklenice, přidáme led a řádně míchací lžící promícháme. 

Více zde

Orgullo cocktail

Sem tam se stane, že máme v Innuendu na hostování nějakého barmana. Tento víkend to bude trošku jiné, budeme mít na hostování drink. Proč? Rozhodli jsme se podpořit našeho kamaráda a skvělého barmana Miloše Danihelku v jeho cestě za snem a snad i ke hvězdám. Miloš své Orgullo namíchal speciálně pro barmanskou soutěž Bacardi Legacy, která se na světě řadí k těm nejprestižnějším. A vyhrát ji, je opravdový sen! Tento víkend tak máte jedinečnou možnost Miloše podpořit a pomoci mu tento sen splnit!

Pokud byste to k nám však náhodou nestihli, můžete si zkusit Orgullo připravit doma a poslat nám fotku, jak se vám to povedlo. ;)

Orgullo cocktail

Za každým dobrým drinkem dnes musí být i nějaký hezký příběh...Příběh Orgullo cocktailu je propojen s historií rodiny Bacardiů a značkou Bacardi...Každá z ingrediencí v cocktailu vyjadřuje osobnost, nebo událost, která se nějakým zásadnějším způsobem zapsala do historie společnosti Bacardi...

50 ml Bacardi Superior
25 ml Mandarin Napoleon
10 ml Dry Sherry
1 lžička sirupu z bílé čokolády
30 ml mandarinkové redukce s čerstvou citrónovou šťávou*
2 střiky absinthe

*** 2 dcl čerstvé mandarinkové šťávy svařte společně s očištěnou mandarinkovou kůrou opatrně na polovinu množství (1 dcl). Poté přeceďte přes jemné sítko a krátce před přípravou drinku tuto mandarinkovou redukci smíchejte s 1 dcl čerstvé citrónové šťávy...

Drink připravujte s třídílném shakeru. Skleničku poté zastříkněte mandarinkovou kůrou ale nevhazujte.

Více zde

Martin Žufánek: Banány pálit nebudeme

Vydali jsme se do malé obce Boršice u Blatnice ležící na úpatí Bílých Karpat, abychom se na vlastní kůži přesvědčili, jak a kde vznikají nejkvalitnější české destiláty, které se dnes prodávají takřka po celém světě. Přesně tak, cílem naší cesty byl rodinný lihovar Žufánek.

To že Žufánkovic destiláty už dávno nejsou jen regionální záležitostí, potvrzuje i to, kde všude se dají jejich výrobky koupit. Do Ruska vyváží pálenky, v Německu a Itálií můžete narazit na jejich OMG gin a třeba v Austrálii na absinthe St. Antoine. V jednání je i Amerika a Velká Británie, díky čemuž by se Žufánkovic produkty mohly objevit i v nejlepším hotelovém baru na světě, Artesianu či v testovacích platíčkách populárního eshopu Flaviar. Ve svém lihovaru nás přivítal a prováděl nejstarší z bratrů Martin Žufánek.

Jelikož jsme na svých cestách prošli už několika destileriemi na výrobu ginu a absinthu, tyto dva destiláty nás i zde zajímaly nejvíce.

Za všechno mohou bylinky

Výroba ginu a absinthu má jednoho společného jmenovatele - bylinky. Co lze v našich zeměpisných šířkách vypěstovat, to si u Žufánků pěstují sami. Sklízení bylinek začíná již v březnu a trvá zhruba 3 měsíce, kdy se bylinky odvažují a před samotnou destilací macerují přímo ve dvou na zakázku vyrobených 300 l destilačních kolonách. Každý den lze vypálit ve třech dávkách až 1800 l denně.

Nejprve se do kotle napustí zdrojový líh (vínovice nebo kupovaný 100% líh) a přidají se bylinky. Ty ginové (jalovec, koriandr, puškvorec, andělika, grains of paradise, levandule, lípa srdčitá atd.) se macerují až 36 hodin (tvrdé 36 hodin, zelené 12 hodin a těsně před destilací se přidává čerstvá pomerančová kůra ze sicilských krvavých pomerančů, které nejsou chemicky ošetřované). Bylinky do absinthu St. Antoine (pelyněk pravý, pelyněk pontský, anýz, fenykl, meduňka a 7 dalších) se macerují 24 hodin a naloží se všechny najednou. Pro gin i absinthe se zdrojový líh musí kupovat, málokdo ho totiž v takové síle dokáže vypálit. Na to jsou potřeba kolony vysoké 12-15 metrů, žufánkovy kolony by zvládly max. 80 % líh. Proto se používá Kojetínský velejemný líh, jedná se o nejkvalitnější a zároveň hodně drahou surovinu. Je 3x dražší než běžný obyčejný líh, litr bez daní vyjde na 57 Kč, což je se všemi daněmi asi 480 Kč a pro svou výrobu ho používá například i karlovarská Becherovka.

V absinthe L'Ancienne používají však vlastní vínovici, která má 60 % alkoholu a byliny se v ní tak destilují celý týden (a o to větší je ztráta - až 40 l).

Kolonová destilace

Při destilaci se páry v koloně prodírají systémem tří pater, kde každé patro má své vlastní chlazení, takže lze precizně nastavit, aby např. slivovice tekla 55%. Toho se docílí kontrolou teploty, která pokud dosáhne určitého °C, zapne se chlazení a tím se přestane destilovat. To je výhodné oproti původní kotlíkové destilaci, kde tekl destilát nejdříve 90°, pak 80° pak 70° a dál až to klesalo k nule. Kdežto zde člověk pálí v podstatě jen srdce destilátu.

Ztráty a nálezy

Hlava bývá zhruba 2 litry, ocas je u St. Antoine 12 litrů, ale u L'Ancienne je ocas dokonce 34 litrů. Jakmile se ocas blíží, absinthe získá nepříjemné travnaté tóny, jako když zvlhne kobka posekané trávy. U destilační kolony nejsou hlava a ocas tak znatelné jako u destilačního kotle, ale i tak se s nimi musí počítat.

Destilační kolona

Například u slivovice není ocas tak citelný, ale pokud se destilují byliny, je ocas velmi výrazný a nepříjemný. Slivovice se vypíná jakmile to padne pod 40 a u absinthu už pod 60.
České zákony umožňují kompenzovat ztrátu při maceraci a destilaci bylin max 3,5 %, u  St. Antoine i OMG ginu je ztráta ve skutečnosti 17 % a u L'Ancienne je to 38 %. Proto se v ČR do této destilace nikdo nehrne. Ohlašovací povinnost je 10 dnů před destilaci. Celníci přijedou, změří vstupní zdrojový líh a čekají co vyteče na konci, to znovu změří a spočítají rozdíl na vstupu a výstupu a to je skutečná ztráta. Ze zmíněných  3,5 % nemusíte odvést daň, ze zbytku už ovšem ano, to je vaše “hloupost”, pro celníky je to použitelný destilát.
Kolony při destilaci vytváří takovou energii, že z horkého vzduchu proudícího komínem dokážou v zimě vytopit celý dům, ve kterém se nachází destilerie a sklady. Druhý - obytný dům je vytápěn sušenými peckami z ovoce. U destilerie je pasírka, která separuje pecky a také podzemní rezervoár na 20 000 litrů, který se vyváží do Kunovic a používá se při vyrobě bioplynu. Nic zde tedy nepřijde vniveč.

A když přijdou celníci

Pokud chcete v Čechách vyrábět alkohol, na častou přítomnost celníků si musíte zvyknout. Již zmíněný ocas nemůžete jen tak vylít do kanálu, celníci jej přesně změří, znehodnotí (nalijí do něj speciální kapalinu) a jde také do bioplynu. Ano, i z takto změřeného a znehodnoceného ocasu se odvádí stejná daň, jako u alkoholu, který jde do lahví a ke spotřebitelům. Mám z toho trochu pocit, že naše zákony jsou nastavené tak, aby výrobce nemotivovaly vyrábět poctivé destiláty. A pak se divíme, jaké kauzy zde vznikají...
Kolik toho bylo vypáleno zjistí celní úřad pomocí průtokového měřiče, vše je samozřejmě zaplombované. Celníci jezdí většinou jednou týdně, zapíší stavy a zkontrolují plomby. Toto měřící zařízení si musí každý koupit ze svého (!!!), stojí 250 tisíc bez DPH a bez něj nesmíte nic destilovat. Každý rok je zároveň nutné zaplatit přeměření z hydrometeorologického ústavu a tento cejch vyjde na 10 tisíc. A toto si vynásobte počtem destilačních zařízení, která vlastníte.

Kolona vs. kotlík

Žufánkovi pro destilaci používají třípatrovou destilační kolonu. Nepředstavujme si ji jako klasickou kontinuální kolonu, ze které teče destilát o 96,6% alkoholu a tento destilát nemá žádný charakter. Žufánkovic kolony mají blíže k moderním destilačním kotlíkům. Na rozdíl od kotlíků v těchto kolonách probíhá trojnásobná destilace prakticky současně.

Není pravdou, že destilační kotel dává výslednému produktu lepší charakter než kolona. Důkazem je třeba L'Ancienne, který je považován za nejlepší repliku stoletého absinthe a žádný Švýcar podobný destilát ani na původním kotlíku nedokáže vyrobit. Naopak z destilační kolony teče destilát čistší a nemusí se vyvětrávat. V kotlících i z pěstitelské pálenice je nutné destilát nechat vyčichnout několik měsíců. To se v koloně vůbec nemusí řešit.

Jak vyrobit pre-ban absinthe

Ať už vás Martin Žufánek vezme do sklepa či k sobě do kanceláře, všude vidíte různé vzorky a lahve z různých částí světa a všemožných typů destilátů a vín. Ať už to jsou prototypy, domácí pálenky či třeba vzorky absinthů z roku 1910. Aby ne, když je Martin v kontaktu s různými sběrateli, díky tomu tak má ve sbírce třeba i vzorky likéru Chartreause z roku 1890 či koňak vyrobený v roce 1840.
Když Martin Žufánek ochutnal zakoupený vzorek Pernod Fils z roku 1910 (tedy tzv. pre-ban absinthe = před zákazem roku 1910) honilo se mu hlavou “sakra, to bych možná dokázal zreplikovat”. Trvalo to tři roky experimentů než přišel na to jakým způsobem jej destilovat a jaké suroviny použít. Výsledkem je odlišný destilační způsob a i zrání, na rozdíl od St. Antoine.

L'Ancienne se ročně vyrobí pouze 90 litrů. Použitý pelyněk je ruční výběr z listů, víc toho vyrobit nejde, nejsou na to suroviny. Na destilaci v tomto případě závisí úplně nejvíc, už čerstvě po destilaci tento absinthe působí jako čtyřicetiletý. Jak toho docílit? “Jedna nápověda, kolonu jsme řezali a dělali jsme úpravy na patrech, jsou tam technické vychytávky které se týkají destilace, které jsem si museli nakreslit, ty nejsou z výroby.” Kudy mají destilační páry přesně jít a co tam mají vevnitř dělat si musel Martin sám nastudoval.
 L'Ancienne ročník 2014 je už rozebraný a jsou i objednávky na rok 2015 a to vůbec není jisté zda se bude destilovat. Záleží totiž na jednom druhu pelyňku a další speciální bylince, kterou pro Žufánkův L'Ancienne sbírá důchodce v Itálii, ta je zákonem chráněná a on toho dokáže nasbírat v sušené podobě 200 g ročně. Tato bylinka roste jen 700 m nad mořem a potřebuje úplně čistý vzduch. Láhev L'Ancienne stojí 2090 Kč, což jsou v podstatě jeho výrobní náklady. Martin Žufánek ho vyrábí především proto, abych všem dokázal, že i v ČR může vzniknout tak kvalitní alkohol. Na 80 - 90 lahví se prostě nedá vydělávat, ale je to úžasná reference nejen pro něj ale i pro celou naší zemi! L'Ancienne tak například otevřel cestu do Austrálie pro St. Antoine, bez něj by těžko nějaký Australan objevil český absinthe.

 St. Antoine s mezinárodní etiketou

Nové produkty spíše jako limitovky pro fanoušky

Dnes je Lihovar Žufánek již na 100% kapacit produkce. Na trhu už nikdy nebude víc Žufánka než nyní. Pokud má Žufánek zůstat rodinným lihovarem, víc toho prostě vyrobit nelze, ale i tak nás čekají různé limitované série, protože Martin stále něco vymýšlí.

O prázdninách skončila ve sklepě macerace jednoho tajného produktu, a tak možná v příštím roce - pokud se vše povede - dočkáme dalšího limitovaného překvapení. “Bude z toho šarže tak 200 litrů a z toho stihnu 100 litrů vypít sám”, říká s humorem sobě vlastním Martin Žufánek. “S ovocem už člověk nic nevymyslí a banány opravdu pálit nebudeme, takže teď si budu hrát s bylinkami”, dodává. A my se na ty výsledky hraní už strašně moc těšíme!

Více zde