čtvrtek 24. května 2012

(Nejen) po barech v Amsterdamu

Pavel Novák
Pokud pojedete do Amsterdamu za památkami, nočním životem či dobrým jídlem nezapomeňte k tomu přidat i bary. Dobré bary se začínají rojit ve všech možných koutech Evropy a Amsterdam se svojí tradicí mezinárodní kuchyně a hlavně kolébky ginu - geneveru na tom není jinak.


A u geneveru ještě chvíli zůstaneme, neboť je to ve své podstatě praotec ginu. Poprvé byl vyroben roku 1650, tedy o celých 181 let než byl vLondýně poprvé vytvořen London Dry Gin. A také dávno před ginem dobyl i americké bary a v legendárním  bartender's guide Jerryho Thomase je genever považován jako jeden ze základních alkoholů (společně s vodkou, rumem a brandy). Vyzkoušejte proto u nás v baru původní drink Collins právě s geneverem. A znáte drink The Holland House? Chyba! Neváhejte a přijďte je ochutnat právě do Innuenda!

Door 74

www.door-74.com
74 Reguliersdwarsstraat
Rembrandtplein, Amsterdam 1017 BN

Tento amsterdamský speakeasy je skvělý koktejlový bar, ale do opravdového speakeasy baru má na hony daleko. Jistě, pokud nevědomky projdete kolem dveří s č.p. 74, pravděpodobně nebudete tušit, že za nimi nějaký bar je. A i když to tušit budete, bez předchozí sms rezervace se dovnitř nemusíte dostat. Zazvoníte na zvonek, ve dveřích se otevře okénko a teprve po vaší identifikaci jste vpuštěni dovnitř.
Prostor uvnitř je sice velmi pěkně zařízen, barové židličky i polstrované sedačky jsou pohodlné, barový pult vypadá úžasně, ale celkově to všechno vypadá především jako bar. Podotýkám skvělý bar, ale kde je to zatracené speakeasy s pocitem jakési nevšednosti a snad i částečné nelegálnosti? Nejenže jej nenajdete v prostoru, ale ani v koktejlovém lístku a ani v práci barmanů. Jakmile vstoupíte dovnitř, koncept speakeasy prostě zmizí a zůstává pouze skvělý bar.

Sazerac

Zkusil jsem do rezervace připsat, že bychom rádi místa přímo na baru a ono to vyšlo. Měli jsme tedy skvělý výhled na všechno dění za barem a ještě než jsme dostali první drink bylo jasné, že bude skvělý. Po nahlédnutí do pěkně zpracovaného lístku obsahujícího všeho všudy 12 koktejlů jsem si nechal doporučit drink jak jinak než na geneveru. Pohotovou obsluhou mi byl doporučen Sazerac, který jsem vyzkoušel. Když barman bral do ruky již pátý bitters, trochu jsem nad svou volbou znejistěl, ale drink chutnal skvěle. Ostatně jak se poté ukázalo, snad do všech drinků barmani použivali kolem pěti různých bitters z těch několika desítek, které na baru měli vyrovnané. Později jsme zjistili, že tyto sbírky bitters jsou v Amsterdamu celkem běžným jevem a barmani se je nebojí použít.

Dalším drinkem, který jsme museli ochutnat, byl Hard Grapht, obsahující kromě vlastně stařeného geneveru  v soudku také Becherovku a dále stařený bitters v soudku po whisky! Zato takový Basil & Brazil je drink postavený na Oronoco rumu, bitters a hlavně bazalkou infuzovaném červeném vermutu Dolin. Oáza chutí!

Basil & Brazil

Cherry, sherry & Jerry je vtipně vyvedený long drink jehož základem je spiced rum Sailor Jerry, Amontillado sherry a Fentiman's Cherry cola!

Takže nezapomeňte si zařídit rezervaci. Ta je možná pouze přes sms či zanecháním hlasového vzkazu na čísle uvedeném na jejich webu. A hlavně rezervaci lze provést pouze na tentýž den. Pokud chcete mít jistotu, musíte si přivstat, neboť rezervace jsou řešeny v pořadí tak, jak přišly. Tenhle systém je myslím snem každého baru, ale jen málokdo si může dovolit jej uvést v život a za tyhle koule pánům a dámám z Door 74 rozhodně smekám!

Feijoa

www.feijoa.nl
39 Vijzelstraat (corner of Reguliersdwarsstraat),
Rembrandtplein, Amsterdam1017 HE

Jen pár metrů od Door 74 najdete bar, který se neschovává. Naopak rohovou budovu s výlohami jen tak nepřehlédnete. V klidný nedělní večer jsme se posadili k baru a požádali o lístek. Barman nás rychle odbil slovy "no menu" a úsměvem, bylo vidět, že překvapené výrazy hostů si vyloženě užívá. Nás to nezaskočilo a nechali jsme si doporučit. Můj již klasický požadavek byl splněn drinkem Amsterdam Mule (Moscow Mule ale s geneverem). Další naší objednávkou byl ne moc sladký drink na rumu. Barman přání splnil drinkem Mulata Daiquiri s kakaovým likérem. Přestože je bar zařízen až na můj vkus příliš snobsky, cítíli jsme se tam dobře, a především v nedělní večer, kdy v baru není natřískáno, návštěvu doporučuji.

Vesper Bar

www.vesperbar.nl
57 Vinkenstraat
Jordaan, Amsterdam 1013 JM

Vesper bar se nachází stranou všemu dění, v klidné části Amsterdamu, a tedy ani necílí na náhodné turisty. Kapacitu baru jsme napočítali do 20 míst, bohužel v době, kdy jsme do baru přišli, bylo v něm lidí téměř dvojnásob a tak jsme si nepřišli příliš pohodlně. Doporučuji proto přijít hned po otvíračce a jiný den než v sobotu.

Lavender Love a drink s geneverem
I tak se nám ale v baru moc líbilo a zůstali jsme alespoň na drink, nicméně prostor popovídat si z barmany nebyl, i tak mé obligátní přání na drink z geneveru bylo splněno. Bohužel vůbec jsem nepochytil, co dál v mém drinku bylo. Je to škoda, protože drink byl skvělý a barmani jinak velmi komunikativní.

Dále jsme ochutnali Lavender Love, v němž základní bázi gin Monkey 47, doplňuje domácí levandulový sirup a grepový džus.
Ale pozor, v neděli mají zavřeno!

Wynand Fockink

www.wynand-fockink.nl
31 Pijlsteeg
Amsterdam 1012 HH, Netherlands

Malý krámek a distiterie geneverů se nachází přímo v centru města. Bohužel jsme nestihli veřejnou prohlídku, která se koná každou sobotu ve 12:30. O této skutečnosti se navíc dozvíte pouze před obchůdkem na tabuli. My jsme přišli až ve 14:00, kdy se krámek otvírá a to už bylo pozdě.

Tour po destilerii každou sobotu

Krámek, no tedy spíš bar se rychle zaplnil a taktéž ulice byla plná lidí se skleničkou geneveru. Atmosféra skvělá! Ochutnali jsem pár vzorků a zakoupili WF Rogge , který můžete přijít ochutnat i k nám do baru.
Zároveň jsme byli poučeni jak správně genever pít. Skleničky na nožičce mají objem 2 cl, naplní se po okraj (s čepicí) a první srk musí být bez rukou.

Zakoupený WF Roggi a správné skleničky na pití jeveneru

House Of Bols

Paulus Potterstraat 14
1071 CZ Oud-Zuid, Amsterdam

Že muzeum nemusí být jen nuda (známe muzeum Becherovky) dokazuje tento dům Bolsů plnou měrou. Nejsem muzejní typ a naposledy jsem byl takto unesen asi před deseti lety z přírodovědného muzea v Londýně se (skoro) živým dinosaurem. Ale House Of Bols je ještě dál, je totiž opravdovým muzeem 21. století a z moderních vymožeností dokázal vyždímat maximum zábavy ale i poučení. A tak žádného dřevitého průvodce odříkávajícího básničku vážně nepotřebujete. A dokonce můžete fotit! ;)

Uvítá vás tento výstižný slogan
Firma Lucas Bols je jednou z nejstarších palíren na světě. Už v roce 1575 zakládá rodina Bolsů v Amsterdamu destilerii, tehdá ještě v dřevěném kůlně. Jaký kontrast s dneškem! Až téměř o 80 let později, v roce 1652, se narodil Lucas Bols a až především díky němu dosáhla firma největších úspěchů. Dovezl koření ze zámořských kolonií a dálného východu, díky čemuž mohl závratně rozšířit řadu svých likérů. V roce 1815 byla firma prodána s 250 tajnými recepturami!

Kachličky jak se patří

Ale zpět do muzea. Kromě klasického starého harampádí se rozhodně pobavíte v Hall Of Taste, kde díky difuzérům můžete vyzkoušet své čichové schopnosti zhruba u 40 vůní. V další místnosti si pootvíráte šuplíky v nichž si můžete osahat a očichat vanilku, kakaové boby, kávu, citrusovou kůru a další koření. 

Hall Of Taste

Šuplíky s různými ingrediencemi. Sahání povoleno
Pak přejdete do místnosti věnované genever ginu, který Lucas Bols začal vyrábět již v roce 1664. Dnes Bols vyrábí tři genevery: young, very old a corenwyn, které můžete ochutnat na konci prohlídky v zrcadlovém baru, kde vám dále namíchají v ceně vstupného koktejl dle vašeho přání (vyberete si ho jak jinak než na dotykových obrazovkách). Pokud chcete zkusit další koktejl, vyjde vás pouze na € 5. Dobré že?

Bols Genever Room

A drink na závěr v zrcadlovém baru
A když už si myslíte, že je to vše, narazíte na malou polstrovanou místnost. Ne, není to záchytka, ale místnost na trénink flairu. Před vámi je obrazovka, na které si pustíte cvičení. Do rukou uchopíte láhve a jakmile máte vyzkoušeno, kamera vaše snažení zaznamená. Vše si můžete poslat emailem či rovnou sdílet na Facebooku. Nám to s flairem moc nejde, a tak jsme to pojali o něco volněji. :)


úterý 27. března 2012

Francouzský bezinkový likér St-Germain oficiálně na českém trhu

Petra Vondrová

S přicházejícím překvapivě krásným jarem se společnost Ultra Premium Brands (UPB) rozhodla přichystat také jedno překvapení. V krásných prostorách obchodu Warehouse#1 oficiálně představila nový produkt ze svého portfolia - francouzský bezinkový likér St-Germain.


UPB společně se zástupci výrobce tohoto likéru Celine Mall a Gillesem Bensabeurem, připravila prezentaci, na které jsme byli seznámeni nejen s výrobou této lahůdky, ale také s drinky, které je možné z likéru vytvořit. Součástí této prezentace tak bylo i předvedení tzv. Perfect serve a Eduard Ondráček nám názorně ukázal, jak s likérem pracovat. Jednou z největších zajímavostí likéru je jistě i to, že za vznikem jeho receptury stojí mimo jiné i Simon Difford (vydavatel cocktailové knihy Difford´s Guide, kde se likér často využívá).

Samotná výroba likéru je v mnoha směrech naprostým unikátem. Keře bezinky používané pro výrobu likéru St-Germain, rostou na úpatí Alp a kvetou jen pár týdnů na konci jara. Aby byla uchována jejich čerstvost, perfektní chuť i aroma, je třeba je co nejdříve sklidit a přepravit k přímé výrobě. Tuto práci pro výrobce obstarává 50 mužů, kteří ze svahů svážejí květy na svých jízdních kolech. Poté se bezinky přepravují k maceraci, která probíhá v oblasti Dijonu.

Celá akce převozu trvá jen něco málo přes 4 hodiny a bezinky se poté ihned máčí ve vinném destilátu. Lisování květů se v tomto případě nepoužívá a to zejména proto, aby konečný produkt neobsahoval žádné hořké tóny. Díky zřejmé náročnosti výrobního procesu se v současné chvíli může likér vyrábět jen v opravdu velmi omezeném množství. Malosériová výroba si ovšem může dovolit speciální číslování jednotlivých lahví. Ve spodní části každé lahve tak najdete číselný kód, jehož poslední dvojčíslí značí rok sklizně bezinek.



Neméně zajímavou informací o St-Germain je i fakt, že se pro jeho výrobu v průměru používá o polovinu méně cukru, než pro výrobu jiných likérů. Použitý cukr je navíc třtinový, což má samozřejmě opět velký vliv na chuť.


Vzhledem k tomu, že nám likér opravdu zachutnal, připravujeme pro vás v Innuendu speciální bezinkový týden, kdy vám drinky z této lahůdky velmi rádi představíme. Věříme, že se pak stane i vaším velkým oblíbencem.

pondělí 19. března 2012

První barmanská soutěž St. Antoine 2012

Petra Vondrová

Pod ochrannými křídly zelené víly ze stáje pana Žufánka, absinthové krásky St. Antoine se v Praze dne 18.3.2012 uskutečnila úplně první a v mnoha ohledech unikátní barmanská soutěž na bázi absinthu. Samozřejmě jsme u toho nemohli chybět a i s foťákem se vydali do toho absinthové doupěte, kterým se na jedno odpoledne stal bar La Casa de la Havana Vieja, abychom od špiček české barové scény nabrali i mi inspiraci na nové drinky do našeho baru.

středa 7. března 2012

Noční pták Luca Cinalli v Praze

Petra Vondrová
Punch rotující ve fontáně a absinthem oflambované pirohy
Pod taktovkou Matina Baťhy Prahu navštívil sám Luca Cinalli, barman z proslulého londýnského baru Nightjar. V podvečer 6. března se tak v karlínském Simply Café sešla česká i slovenská barmanská elita (a moje maličkost), aby od tohoto barového mága načerpala nové informace a inspiraci.

Czechoslovak Sour - drink v soudku pro bernardýna
Typické zdobení, neodmyslitelný kolíček a vyobrazení ptáčka - Nightjar
Luca svůj seminář zahájil představením svého působiště - baru Nightjar (v překladu lelek - noční pták). O atmosféře Nightjaru jsme zde již psali, protože jsme bar loni v červnu osobně navštívili. Nicméně Luca přidal i informace ze zákulisí. Například, že každý z barmanů za večer namíchá průměrně 300 drinků! Při naší návštěvě byli za barem tři barmani a míst k sezení odhaduji něco přes 100, takže je to opravdu úctyhodné číslo. Bohužel sebou ale toto množství nese i pro mě trochu negativní procesy. Například v baru najdete tzv. smoking cabinet, kam si barmani ukládají předem nakouřené sklenice a v průběhu večera je již pouze na určené drinky vytahují. Odpadá tak "show" pro zákazníky s vlastním nakouřením každé sklenice těsně před podáváním drinku... Podobné "zrychlováky" jsou jistě daní za to, že se v baru snaží o maximální dokonalost, příjemnou atmosféru a kontakt se zákazníkem. Ale abych jen nehanila, samozřejmě mají i spoustu dobře promyšlených zlepšováků. Příkladem je akvárium se slanou vodou (perfektní konzervace) s vnořenými soudky, ve kterých mají například předem lisovanou limetkovou šťávu. Mimo soudky v akváriu najdete i dvě rybky, se kterými se prý hosté při příchodu s oblibou pozdraví :) Další zajímavostí je, že jedna z hlavních ingrediencí, kterou můžete potkat v mnoha drincích, je odvozena přímo do názvu baru - tou ingrediencí je vajíčko.

Velikonoční hnízdo
Servis drinku ve vydlabané goudě
Rush Time, iPhone zhotoven z cukrové hmoty
Nightjar si hodně zakládá na wow efektu a příjemné atmosféře. Dle Lucy se mnoho drinků dopřipravuje až u stolu hosta, aby se tím podtrhla přátelská, až rodinná atmosféra podniku. Jak sám říká, i když mají mnoho práce, vždy si najdou chvilku zodpovědět hostům jakoukoliv otázku. Vše co projde rukama barmanů na stůl hosta přitom musí být vždy perfektní, pod což se jim mohu podepsat. Ovšem svoje mnohdy v dobrém slova smyslu megalomanské receptury, nápady a zdobení si mohou dovolit zejména ze dvou důvodů, za prvé londýnská scéna je na ně připravena, každou novinku doslova hltá s nadšením a je ochotna za ni zaplatit a za druhé mají přístup k surovinám, o kterých se nám jen může zdát. Například kakaový bob za £1,80.

Prohibition Secret - ptáček z červené řepy
Hot Teddy
Vltava Fish Puncher
Mě osobně Luca uchvátil zejména svou perfektní přípravou. Opravdu jsem nečekala, že by přípravě drinků věnoval takovou pozornost, ba co více, věnoval se historii naší země. To že v drincích použil Becherovku bych ještě pochopila, ale ve chvíli, kdy vytáhl KV14, Cordial a následně Pilsner Urquell, tak mě jednoduše dostal!

Mistr a Cordial
Sandy Mary - kořeněná variace Mary, servírovaná v kokotce a místo brčka těstoviny bucatini
Flip Bohemian Crownds
Myslím si, že všichni, kteří se semináře zúčastnili, si z něj odnesli jednu základní myšlenku a to takovou, že fantazii se meze opravdu nekladou. Věřím, že nás to všechny "nakoplo" k tomu, že ve svých barech můžeme využít opravdu vše a to i zdánlivě neslučitelné. Jako třeba Lucou prezentovanou zahradní fontánu použitou k podávání Punche.

Už jste někdy viděli kakaový bob? Aneb Cocoa Velvet
Swizzle
Drink v nádobě na berberský čaj

pondělí 27. února 2012

Na návštěvě u Krausů

Pavel Novák
Bavíme-li se o nabídce a servisu vína u nás v baru, jde pouze o doplňkový prodej. Na víno se na rozdíl od koktejlů a jiných destilátů nijak zvlášť nezaměřujeme. Myslíme si, že vína jsou natolik specifická oblast zasluhující mimořádné znalosti, péči a prostor, který v našem malém baru nejsme schopni nabídnout, a tak tuto oblast rádi přenecháme povolanějším - vinotékám.

Vinice s výhledem na Říp
Mělnické vinařství Kraus
Přístavní 1282
276 01 Mělník
http://www.vinarstvi-kraus.cz

Ctíme však přání našich hostů a několik druhů vín pro ně máme i v našem sortimentu. Neradi prodáváme něco všedního, to je určitě na našem sortimentu znát. Proto jsme i u vína chtěli něco nevšedního a zároveň s ověřenou kvalitou, nejlépe takovou, za kterou se můžeme zaručit.
Proč vozit vína z Austrálie, Chile nebo Francie, když i u nás se dají vyrobit opravdu zajímavé a dobré lahve. A proč vozit vína z Moravy, když Praha se nachází ve vinařské podoblasti Mělnické, kde se dají najít taktéž poklady, navíc občas neoprávněně podceňované. A tak jsme se dostali až do Mělnického vinařství Kraus, kam jsme zároveň byli poznáni, abychom se o výrobě zdejších vín dozvěděli více a mohli reálně nabyté zkušenosti dále z první ruky předat našim hostům a pomoci jim zbavit se častých předsudků.
Vinařská podoblast Mělnická je součástí vinařské oblasti Čechy a patří k nejsevernějším vinohradům v Evropě. První výsadby českých vinic zde na Mělnicku vznikali již v 9. století a později v 10. i v Praze a na Litoměřicku. Mělnické vinice leží na 50° severní šířky, podobně jako Porýní, kde je však klima změkčováno atlantickým prouděním.

Ale nyní se již vydáváme za Vilémem Krausem, který nás očekává ve svém vinařství. To se za ta léta poněkud rozrostlo a z původní jedné stodoly nás postupně provází moderními klimatizovanými halami, v nichž odpočívají štěpy a víno zraje v dřevěných sudech či nerezových nádobách. Samotné vinařství Kraus totiž na Mělníku dlouhou historii nemá. Firma byla založena až v roce 1990 a z počátku se zaměřovala především na produkci štěpovaných sazenic révy vinné a v dnešní době s nimi ovládá přes 50% trhu. Dost možná zrovna pijete moravské víno z mělnického štěpu. ;)
Jednotlivé odrůdy, které lze v mělnickém podnebí pěstovat, jsou pečlivě vybrané na základě historických zkušeností. Není důvod opakovat chyby ostatních, a tak z červených vín jde o relativně mladé odrudy Neronet a Rubinet, které vyšlechtil dědeček prof. ing. Vilém Kraus, jež v roce 2004 získal za úspěchy ve svém oboru prezidentské vyznamenání. Dále pak německou odrůdu Dornfelder, Rulandské modré a Zweigeltrebe. Z bílých jde o německé odrůdy Hibernal, Kerner, Ryzlink Rýnský, švýcarský Müller Thurgau a francouzské Chardonnay či Rulandské bílé, Rulandské šedé. Ostatně tyto burgundské odrůdy se na Mělníku pěstují už od středověku.

Při sklizni
A teď už k samotné výrobě. Po sklizni se co nejrychleji oddělí třapina od dužiny - bobulí. Tento proces se nazývá odzrnění, dříve se bobulím totiž říkávalo zrno. Vzniklému moštu s narušenými bobulemi se říká rmut. U bílých vín se rmut většinou nechá macerovat 3-6 hodin kvůli lepší extrakci aromatických látek ve slupce bobulí, a poté se lisuje. Červená vína se nechávají nejdřív prokvasit spolu se slupkami, z nichž se barviva díky kvašení extrahují do rmutu.
Kvašením dochází k přeměně cukru na alkohol za vzniku kysličníku uhličitého a tepla. Moderní technikou je chlazení kvasícího moštu na teplotu 18 - 20 stupňů Celsia. Proces manipulace po dokvašení až po lahvování se nazývá školení vína. Jde zejména o oddělení vína od usazených kvasnic, přídavek oxidu siřičitého k zabránění oxidace, čiření (odstranění bílkovin a dalších nežádoucích látek) a filtrace.
Na charakter vína má také vliv skladování v nerezových nádobách nebo dřevěných sudech (u kterých je mnohem silnější proces mikrooxidace).

Zrání
Bílá vína se uzavírají šroubovacími uzávěry, což některé konzumenty může odradit, přeci jen oproti rituálu s korkovým uzávěrem vypadá šroubovací zátka levně, ale opak je pravdou. Bílé víno nemá kam dál zrát, musí zůstat co nejdéle mladé a svěží, jakékoli změny jsou v něm nežádoucí. A tohoto "zakonzervování" se dostatečně docílí právě jen se šroubovacím uzávěrem, který nepropouští kyslík. Například v Německu je většina produkce bílých vín taktéž již opatřena tímto uzávěrem a tento trend je daný. Naopak červená vína jsou živá a je více než žádoucí, aby i v lahvích mohla dýchat a dále zrála, proto jsou uzavírány korkem. Umělý korek u Krausů již nepoužívají, neosvědčil se, neboť jeho vlastnosti jsou někde na půl cesty mezi pravým korkem a šroubovým uzávěrem.
Červená vína by se pak měla otvírat pomalu, aby špunt z lahve nevystřelil a nerozvířil případnou sedlinku na dně láhve.

Sudy s víny Pinot Noir a Dornfelder
Při bližším prozkoumání etiket na lahvích si můžete všimnout, že Krausovi nepoužívají běžně zavedenou klasifikaci jakostních vín, která má vlastně jen jednu vypovídající hodnotu - cukernatost hroznů. Jsou přesvědčeni, že by to bylo příliš zjednodušené klasifikování jejich vín, a tak si na etiketě přečtete, že se jedná o české zemské víno.
O tom, že výběr tohoto vína do našeho baru nebyla chyba nás utvrzují i úspěchy značky Kraus v různých soutěžích, například zlatá medaile pro Pinot Gris na mezinárodní soutěži Prague Wine Trophy 2011 či nejnovější úspěch vína Dornfelder 2009, který se zařadil mezi 100 nejlépe hodnocených vín a byl oceněn titulem Salon vín České republiky.

Alena a Vilém Krausovi
Věříme, že si u nás v baru s vínem od Krausů s chutí připijete "Na zdraví"!

středa 1. února 2012

Luca Gargano v Praze

Petra Vondrová
Měla jsem to štěstí a dostala jsem se na seminář samotného Lucy Gargano, kterého do Prahy pozvala společnost Ultra Premium Brands (UPB). V nově vzniklém prostoru společnosti UPB - Warehouse#1, Luca zaníceně vyprávěl nejen o rumech, které nám přijel představit, ale také o historii rumů jako takových. Nechci tu vytvářet přesný popis toho, co Luca říkal, myslím, že spousta informací, které nám předával se dají celkem jednoduše vyčíst v podstatě v každé barmanské příručce, chci se věnovat pouze tomu, co o rumech není úplně známé.

Luca Gargano
Luca se nejdříve zaměřil na původ cukrové třtiny a následně na její rozšíření po celém světě. Ačkoliv se obecně za domovinu třtiny považuje oblast Karibiku a Jižní Ameriky, ve skutečnosti třtina pochází z Papui Nové Guinei, oblasti nacházející se mezi Indonésií a Austrálií, odkud se následně rozšiřovala do okolních zemí až do Nové Indie. Do Evropy se začal třtinový cukr dovážet ve středověku, během křižáckých válek. Do oblasti Karibiku třtinu dovezl sám Kolumbus, který ji po objevení Ameriky nechal vysázet na Haiti, odkud se dále šířila na Kubu a do jižní Ameriky. První rum dosti podobný tomu, jak ho známe dnes, vznikl v 17. století na Barbadosu. Proč tak pozdě? Ne že by průběh destilace nebyl známý již dříve, nicméně do tohoto období se prakticky z většiny cukrové třtiny vyráběl cukr a co zůstalo (melasa) se lilo do moře. Po napoleonských válkách, kdy Napoleon zakázal dovoz anglického zboží a hlavně po objevení pro Evropany mnohem levnější cukrové řepy pozbývalo smysl dovážet cukr ze zámoří.

Pro oblast Karibiku toto ale samozřejmě byla citelná rána, proto se přemýšlelo, co dál. Rum se samozřejmě vyráběl už dříve, nicméně pouze z melasy (odpad vzniklý po rafinaci cukru z cukrové třtiny). Na francouzských ostrovech tak přišli na nápad vyrábět rum i z čerstvé cukrové šťávy. Tento rum se může vyrábět pouze v době od února do července - v měsících, kdy se třtina sklízí a nese označení rhum agricole. Tento rum se vyznačuje silnou vůní třtinové šťávy a chutí čerstvě useknuté třtiny. Příkladem je značka Rhum rhum. Není přímo určen ke staření, protože po staření v podstatě nelze rozeznat rozdíl agricole/melasa. Musím s politováním přiznat, že jsem do této chvíle o agricole vůbec netušila. Je opravdu výborný a upřímně nechápu, jak jsem mohla žít bez drinku Ti´Punch, jehož základ tvoří právě agricole... Co se týče agricole rumu, je důležité věnovat pozornost informacím na etiketách. Jedná se sice o rum z cukrové šťávy, ale je třeba pamatovat na to, že pouze takto označené rumy jsou z čerstvé šťávy. Nezaměňujte je s rumy z koncentrátu cukrové šťávy, jako je například Zacapa či Diplomatico. Koncentrát samozřejmě neznamená nic špatného, pouze rum z něj destilovaný chutná jinak, než agricole.

Další zajímavou informací bylo zjištění, jak je to vlastně s andělskou daní neboli Angel´s Share. V Karibiku, kde je vlhkost vzduchu 95% a teplota 22 - 32°C ztratí 180 litrový sud za první rok zrání 13 - 14 litrů, to znamená, že po třiceti letech z tohoto sudu zbude jen 15 litrů lihoviny! Pro srovnání je to ekvivalent toho, jako by whisky zrála 120 let. Je třeba si tedy uvědomit, že stařené rumy jsou skutečným unikátem.

Po tomto povídání nám Luca představil čtyři rumy, již zmíněný Rhum rhum agricole a Rhum rhum Liberation, Port Mourant 1993 pocházející z Demerara destillers a své vlastní "dítě" rum Caroni.

Port Mourant 1993 je 65% Guyanský rum vypálený v říjnu roku 1993. Vznikl tradiční destilací v měděných destilačních přístrojích. Tento ročník je blendem lihovin z 10 sudů, který byl dán do lahví v březnu 2006. Rum je opravdu velmi silný, doporučuji vychutnávat spíše po kapkách než po doušcích a nechat "rozplynout" na jazyku. Dostanete se tak do jiné dimenze.

Caroni  - neboli poslední opravdový trinidadský rum. Stejnojmenný cukrovar se na Trinidadu nacházel od roku 1918, v roce 2001 byl bohužel společně s destilerií, která se uvnitř něj nacházela, uzavřen. V roce 2006 na ostrov přijel Luca hledat poslední zbytky zašlé trinidadské rumové slávy. Ve zmíněné destilerii našel učiněný poklad, několik tisíc sudů plných rumů vypálených v 70. až 90. letech. Neváhal, skoupil je a pustil je do prodeje s neobvyklými etiketami - fotografiemi z ostrova Trinidad.


P.S.: Tímto děkuji skvělému Eduardu Ondráčkovi za jeho perfektní překlad, protože když Ital mluví anglicky a Čech se mu snaží porozumět, není to vždy ideální :)

P.S.2: Celý text je sestaven z odposlechů a mnohadenního studování toho "jak to teda vlastně je" v chytrých knihách a nejrůznějších webech věnujících se rumům. Pokud by se vám zdálo, že něco zde popsané není pravda, ráda to s vámi zkonzultuji.

čtvrtek 29. prosince 2011

Malý průvodce bary ve Vídni

Pavel Novák
Do Vídně jsme vyrazili týden před Vánoci, abychom bláhově nasáli vánoční atmosféru proslulých vánočních trhů, dobře se najedli a hlavně napili. Radím vám dobře, tuto chybu neopakujte. Stejný nápad měl asi i celý zbytek světa, takže ulicemi se táhly průvody lidí a do obchodů či restaurací se často ani nedalo dostat. Navíc v barech byly soukromé večírky. Ale i přesto se nám nakonec leccos ukořistit povedlo.

Loos American Bar
Kärntner Durchgang 10
www.loosbar.at

Bar navržený již v roce 1908 československým architektem Adolfem Loosem, po kterém také nese své jméno, se nachází jen pár metrů od pěší zóny, hlavní nákupní tepny Vídně. Díky slavnému rodákovi jej také naleznete v každým vídeňským turistickým průvodci. Není tak divu, že bar má otevřeno už od 12 hodin a přes den se tu ve dveřích střídají více či méně zmatené skupinky turistů. Vzhledem k tomu, že celý bar je jedna relativně malá úzká místnost o 20-25 místech k sezení, můžete pozorovat jak poté, co se v místním šeru trochu rozkoukají, dělají většinou otočku hned mezi dveřmi. Jen ti koktejlově protřelejší, kteří vědí, kam to přišli, se posadí a začnou listovat koktejlovým lístkem.
V lístku máte na výběr více než stovku koktejlů a dalo by se říct, že si vybere každý. My s tím měli trochu problém a ani nemůžeme říct, že námi nakonec zvolené koktejly byly nějak vyjímečné, ale určitě neurazí.
Přesto bar táhne nejen během dne díky turistům, ale i v noci díky místním a to tak, že jsme vůbec neměli šanci se dostat v osm večer dovnitř. Posaďte se během dne sami do poničených sedaček, porozhlédněte se okolo sebe, všimněte si zašlé špíny, a pokud Vám to bude vadit, nechoďte na toalety umístěné v suterénu, které mohou konkurovat nejedněm českým nádražním.

Vesper Martini - James Bond v Loos Baru na rozdíl od jiných slavných osobností ještě nebyl
Pokud dostanete chuť ochutnat nějaký nový rum jako my, v Loosu neuspějete. Po mém dotazu na rumový lístek se barman ušklíbl s otázkou “Havana or Zacapa?” Inu nač, když to jde i bez toho.
Z Loosu jsme si odnesli (zakoupili) na památku knížku o historii baru včetně moc pěkně nafocených koktejlů a jejich receptur, ale nečekejte žádné bomby, jde převážně o staré známé koktejly často s popisem ingrediencí, které v baru ani nemají.
Pokud stále nemáte jasno v tom, zda tento podnik navštívit a chystáte se do Vídně říkám, že ano. Ale neočekávejte víc, než je závan nostalgie a určitě nechoďte večer.

Dino's Bar
Salzgries 19, Vienna
www.dinos.at

Bar byl pojmenován po italsko-americkém herci a zpěváku Dean Martinovi (Volare známe všichni) a má tak vcelku jasné téma a atmosféru, škoda jen, že interiér se ztrácí v příliš velkém šeru.
Sem jsme šli s jasným tipem na drink Dino’s Daiquiri, který předčil veškerá naše očekávání. Drink se pije přes limetkovou pěnu vyrobenou šlehačkovou lahví a kontrast mezi nasládlou tekutinou a trpkou pěnou je naprosto famózní.

Dino's Daiquiri - vážně famózní drink
Do baru jsme se vydali v sobotu hned na otvírací 18. hodinu a posadili se na bar, což byla
asi velká chyba, protože jsme měli na ráně všechny nedostatky, které by už takto středně velký podnik mít neměl.
První věcí byl nešťastně navrhnutý bar. Přímo na proti nám bylo umyvadlo, kam si barman přinesl přepravku s ovocem a začal ho tam zády k nám umývat. Asi po půl hodině přinesl jiný chlapík na bar přepravku s džusy a dalšími věcmi, vešel přímo za bar v bundě a ani si nás nevšiml.
Po sedmé hodině se bar začínal plnit hosty a tím i extrémně houstnout cigaretový dým, což nás vždy zaručeně vyžene, a když si cigáro za barem zapálil i barman, hlásil jsem se o účet okamžitě.

Kruger's American Bar
Krugerstrasse 5
www.krugers.at

Kruger’s je dalším barem ležícím přímo u hlavní tepny středu města. Bar navazuje na jeden z prvních vídeňských top barů Kaiser Bar, kde se scházela místní smetánka již od 20. let minulého století. Ve stejném stylu je i celý interiér a vše působí naprosto dokonale. Exkluzivní kožená křesla jsou dokonce již historickými sběratelskými kusy vyrobenými ve 20. a 30 letech minulého století ve Francii.
Při našem příchodu bylo v baru už plno, takže jsme šli alespoň na stojáka k baru (bohužel u barů nejsou židle). V klubu jsou bary dva a oba se za svou velikost a sortiment nemají proč stydět.
Chtěli jsme doporučit nějaký horký drink na rumu, ale barman nás odbil tím, že jediný horký drink, který dělají je Irish Coffee. Pěkná facka. Dalším zklamáním byl námi objednaný Old Fashioned, který chutnal opravdu zvláštně vodově a vůbec nevoněl. Takové nevyužité možnosti zvlášť na takovém místě zamrzí a další drinky jsme raději nezkoušeli.


Planter's Club
Zelinkagasse 4
www.plantersclub.com

Tento plantážnický klub patří mezi další luxusní zboží a je to nejhezčí místo, které jsme ve Vídni objevili. Jde o velký klub propojený (ale oddělený) s Livingstone Californian Restaurant a rozhodně stojí za návštěvu (obě místa). V každém případě doporučuji rezervaci. Klub byl otevřen v roce 1996 a pišní se například sbírkou více než 450 single malt whisek.

Lychee Martini a Planter´s Club Punch
Nabízí pravidelné živé produkce, my jsme narazili zrovna na perfektní jazzovou sestavu s parádní zpěvačkou. Skvělá atmosféra se táhne celý klubem. I díky tomu, jsme personálu odpustili lehkou přezíravost, když se až okatě více zajímal o ty pány v oblecích od Armaniho než o nás sedivší přímo na baru.
A jeden tip na závěr: každý všední den mezi 17. a 19. jsou všechny koktejly za polovinu. Jakou mají sakra marži? :)

Originální stojan na vizitky

čtvrtek 15. prosince 2011

The Jerry Thomas Speakeasy - nejlepší (tajný) bar v Římě

Pavel Novák
Pokud jste četli mé povídání o londýnském baru Lounge Bohemia, který je maskován mezi kebabem a trafikou, že jsme jej ani nemohli najít, tak tento římský koncept je i v tomto smyslu dotažen ještě dál do dokonalosti. S hledáním jsme tentokrát problém neměli. Dveře baru, na nichž je pouze malá kovová cedulka s textem “Prof. Jerry Thomas”, jsme našli v úzké uličce celkem snadno. Chybí otvírací doba a další povinné informace, a tak pro normálního smrtelníka vše vypadá, že jde o běžný byt nějakého pana profesora Thomase.

http://www.thejerrythomasproject.it/
Vicolo Cellini, 30
00186 Roma

Prof. Jerry Thomas (ty dveře ne já :))
Bylo už po osmé večer a dveře byly zamknuté, zkusili jsme tedy zazvonit na zvonek. Nic. Napadlo nás, že jsme tu brzo,  a tak si zašli ještě na jednu večeři. Asi v půl desáté jdeme zkusit druhý pokus. Dveře stále zavřené a na zvonek nikdo nereaguje. Zkouším volat na telefonní číslo, které jsem nalezl na Google mapách a k mému překvapení se dozvídám, že otvírací doba je až od jedenácti!
A tak to chvíli po jedenácté zkoušíme po třetí. Dveře zamknuté, ale to už nás neodradí a chvíli po zazvonění se dveře mírně otevřou a vzniklou škvírou na nás kouká hlava. Nic neříká, jen kouká. A tak zkusím: “Buona sera, je otevřeno?” Hlava váhavě zakývá, že ano, ale dveře víc neotevře, a tak se ptám, zda můžeme jít dál, až teď se dveře otevřou a již vidíme celou postavu, která nás pouští dál do místnosti, ne příliš nepodobné obýváku, v jehož čele je útulný bar. U baru nejsou židle, a tak si sedáme do křesla co nejblíže baru.
Dostáváme nápojový lístek a hned jsme seznámeni s konceptem, že se lístek mění každých deset dní a je na něm vždy deset unikátních koktejlů. Ale barmani jsou vstřícní, a máte-li speciální přání, bude samozřejmě splněno. Zkusil jsem i místní twist na Rum Old Fashioned z rumu Kraken a nelitoval jsem.

Jerry's Punch je tak fantastický drink...
...až jsme si museli říct o recept, s kterým se s vámi níže podělíme
Jerry's Punch
360 ml Dark Jamaica Rum
120 ml Havana 3y
160 ml Limone
160 ml Passion fruit syrup
50 g white sugar
15 ml aromatic bitter
270 ml pink grapefruit juice

Jedinou pro mě však velkou nevýhodou je paradoxně povolení kouření uvnitř baru. Je to dáno zřejmě tím, že tento bar není veřejný prostor, ale víceméně jde o soukromou sešlost, a tam má protikuřácký zákon krátké prsty. Na druhou stranu mě tento koncept fascinuje, každý úřad je na vás krátký, a tak nemáte problémy s policejními kontrolami, s hygienou ani třeba neohlášenou kontrolou z živnostenského úřadu. Musíte být ale zároveň sakra dobří, aby si lidé i přes zavřené dveře, k vám našli cestu.

Kouřové A-Bois Negroni
Honey Bee Collins
Elavion s levandulovým sirupem a sušenou levandulí
Floridita Daiquiri

Jerry Thomas je vskutku speakeasy bar inspirovaný dobou prohibice ve Spojených Státech ve 20. letech minulého století, kdy byl prodej alkoholu nelegální, a tak se tyto bary budovali tajně v zadních místnostech či sklepeních restaurací a pro vstup bylo nutné nejčastěji znát heslo.
Řím je na kvalitní koktejlové bary chudý, prakticky kromě několika hotelových barů s daleka neodpovídající cenou výkonu, není žádný, který by za to stál. I o to sympatičtější je Jerry Thomas Project, který jde proti masám a na speakeasy bar si jen nehraje, ale opravdu jím žije.


I na samotnou přípravu drinků byla radost pohledět

pondělí 28. listopadu 2011

Prague Bar Show 2011 - prezentace Ondřeje Pospíchala a Erika Lorincze

Pavel Novák
Jiří George Němec
Ať už jste byli či nebyli na Prague Bar Show, možná jste si v nabitém programu všimli neoficiálního programu Becherovka baru, kterou ačkoliv se to na první pohled nezdálo, hlavní hvězdou byl Jiří “George” Němec, který (pravděpodobně nejen) v nás vyvolal úctu k Becherovce.

Tím neoficiálním programem mám namysli prezentace barmanů, které George zpovídal. Odchytil jsem povídání Ondřeje Pospíchala a Erika Lorincze a tedy nabízím jejich neúplný a nepřesný odposlech. Následující řádky nemají ambice býti životopisnými studiemi, pouze zachytávají vzpomínky dvou famózních barmanů na své začátky.

Ondřej Pospíchal
Quo Vadis

Ondřej se narodil v Ostravě, a jelikož po škole neměl jasnou představu co se životem, přihlásil se po vzoru svého staršího bratra na hotelovou školu. Ještě že tak!

S barmanstvím začal již 17 letech v nočním klubu, kde se záhy stal i provozním a bylo jen na něm, jak bude vypadat nabídka. Jak sám říká, byla to skvělá škola. Naučil se míchat koktejly a i jeho vlastní prvotiny (valentýnský koktejl On a ona) měly velký úspěch. Najal prvního zaměstnance, nechal ušít uniformy a přitom stále studoval střední školu a odmaturoval.

A protože mu otec vždy vštěpoval, že jej nezajímá, co přinese domů z matematiky, ale z angličtiny to musí být za jedna, přihlásil se ještě na rok na jazykovou školu.

Poté odjel za kamarádem do Irska, kde začal pracovat v restauračním baru jako číšník. Každý barman vám potvrdí, že pracovat nejdřív jako číšník, je pro barmana ta nejlepší škola.

Po dvou letech usoudil, že by mohlo být fajn umět španělsky, a tak odjel (kam jinak) do Španělska. Dlouho tam nevydržel, brzy zjistil, že tam není pořádný koktejlový bar. Dostal radu od kamaráda, aby se nevracel do Irska, ale vyrazil do Londýna.

Přijel, rozeslal CV kam se dalo, ale ozvali se pouze z jednoho podniku, a to ještě na pozici barbacka. V Lounge Lover však už po měsíci získal pozici barmana a koktejly frčely, používalo se mnoho druhů koření a nejrůznější pyré.

Po roce však mění místo, a to když se mu poštěstí potkat viceprezidenta italské barmanské asociace, který ho doporučí do China Tang. I tam to bylo úžasné, krásný servis, hodně lidí, skvělá práce, jak sám říká: „Byla to asijská vlna, na které se momentálně všichni vezeme“.

Pak jednoho dne ale zazvoní telefon, na druhém konci je Zdeněk Kaštánek z Quo Vadis. “Nic neříkej, jenom poslouchej,” říká a nabídne mu práci barmana v members klubu Quo Vadis. Taková práce se nedá odmítnout, takže jak Ondřej říká, ušil si na sebe bič a dělá v baráku se třemi patry a 2000 schody. Zajímavostí tohoto klubu je, že nemají koktejlový lístek a hostům připravují každý drink na míru. Navíc si vystačí pouze s citrusy a mátou, výjimečně používají sezónní ingredience. Většinou tvoří klasické koktejly, hodně rozšiřují nabídku rye whisky (což v Londýně nikdo nedělá) a také ginů.

Rudy 1926
Twist na Rudolfa Slavíka, představuje spojení francouzské a české kultury.
35 ml Calvados
15 ml Becherovka Cordial
10 ml KV14
5ml Noilly Prat Dry
1 střik Orange bitters

Ondřej Pospíchal
Ondřej má velmi vřelý vztah k Japonsku, což bude jistě zapříčiněno jeho japonskou přítelkyní, se kterou už tři roky táhne vztah na dálku. Jak sám říká: „Japonské barmanství je srdcová záležitost, spíše než jak dělají koktejly, je zajímavé nechat se inspirovat tím, jak se chovají k hostům. Nelze to úplně převést do Evropy, protože zde se i hosté samozřejmě chovají jinak.

Stan Vadrna, průkopník japonského barmanství pro zbytek světa, nechce ostatním sdělovat staňte se Japonci, sekejte ledy, sekejte si prsty a kupujte drahé japonské sklenice. On se snaží vysvětlit japonskou mentalitu a nechat se inspirovat jejich přístupem k hostům. V Japonsku je všechno rituál. Když si taxikář umývá auto, je to rituál, nalévání čaje je rituál, balení sushi je rituál, tak i barmanství je rituál. Nesnaží se ten rituál nikomu vštípit, ale nechat se motivovat krásou hospitality v Japonsku a tím rituálem za barem, který probíhá mezi hostem a barmanem.“

George dále vyzvídal, zda ve Quo Vadis pracují s Becherovkou. Odpověď byla, že mají krásně vychlazený Original, KV14 i Cordial. Dole v restauraci je v menu dokonce z Cordialu koktejl. Pak se George zeptal, jak pozná, jaký koktejl by hostovi chutnal. “Zeptám se, co jsi měl, podívám se kolik je hodin a jestli je to drink k večeři či po večeři.”
Zadání od George je rychlé: “Nesnídal jsem, to je jasný, neobědval jsem, to je taky jasný, dám si něco, co by se mnou neprásklo, abych tu vydržel až do rána.”
“To je jasný, takže nějaký long drink,” praví Ondřej.

Becherovkový Silver Fizz
Gin, becherovka jako modifikátor, citronová šťáva, cukrový sirup a suchý sekt.

Erik Lorincz
American Bar at the Savoy Hotel

Erika v začátcích kariéry ovlivnila kniha Romana Uhlíře - Velká kniha koktejové magie, podle které začal mixovat své úplně první drinky v improvizovaném boston shakeru z půllitrové pivní sklenice. V den, kdy se konala první Prague Bar Show, tomu bylo přesně deset let, kdy seděl ve vlaku, četl Rolling Stone magazín a všiml si v něm reklamy na finále Beefeater Cocktail Competition v Praze. Neváhal ani chviličku, sebral videokameru a poprvé se vydal do Prahy. Naštěstí se tu neztratil, celou akci si natočil a doma se na pořízený záznam stále dokola díval.

Začal pátrat, kde se lze zúčastnit nějakého barmanského kurzu, ale na Slovensku bylo v té době vše ve velkých plenkách. Erik tedy zvedl telefon a zavolal Romanovi Uhlířovi, že by chtěl studovat jeho barmanskou školu a dělat tam flair. Na to mu Roman řekl: “Hele vole, zapomeň na flair, tady to je o něčem jiném.”


Erik Lorinz

Tak Erik přišel domů a rodině oznámil, že dává výpověď a jede do Prahy. Máma prohodila cosi o jeho duševním zdraví, co tu s tím prý bude dělat, vždyť tu není žádný koktejl bar. Ale Erik to podpořen svým otcem chtěl risknout: “Můj otec měl pravdu, když mi povídal, že do čehokoli se pustíš či se naučíš to se ti jednoho dne vrátí.” Erik tedy odešel do Prahy, nastoupil do RU školy, kde měl asi první dva týdny vůbec problém otevřít boston shaker. Už tři týdny na to však dělal Roman consulting pro první koktejlový bar v Bratislavě Greenwitch, stále se psal rok 2001, a nabídl mu, že pokud bude dobrý, má pro něj práci. To bylo skvělé a těšení obrovské, ale v té době Erik ještě neuměl vůbec drinky míchat. Pamatuje si, že tenkrát dělal Pina Coladu ještě bez kokosu a vůbec si není jistý, zda tam dával rum. No tenkrát to nějak prošlo, koktejly byly ještě v plenkách, dokončil úspěšně školu, a tak mohl nastoupit do Greenwitch baru, kde pracoval tři roky. Poté už mu byl bar malý, tak se rozhodl, že zkusí štěstí v Londýně, a protože věděl, že jeho angličtina je úplně jalová, hodlal se ji tam co nejdříve doučit. George do toho skočí s dotazem: “Do Prahy tě to netáhlo?” “Do Prahy jsem přijel, ale to ř jsem už uměl, ale anglické r ještě ne, takže jsem se rozhodl pro Londýn.”

V Londýně nastoupil do jazykové školy, zakoupil Bar Guide, zaškrtal si bary a postupně je začal navštěvovat, až se zastavil před “jedním neurčitým nočním barem”, kam vstup stál tenkrát 25 liber (1 libra byla 60 Sk), takže vstupné vyšlo na neuvěřitelných 1500 Sk. Jako student si řekl, že zítra nic nevečeří, k obědu si také nejspíš nic nedá, ale jde. Koupil vstupenku, vešel do baru, a když si připadal na správném místě, zeptal se na práci naučenou větou, kterou měl dopředu napsanou: “I am bartender and I am looking for a job“. Práci dostal!

Když druhý den poprvé nastoupil do práce, byla to z toho hned zábavná story. Bar manager, který ho minulou noc přijal, odjel na dovolenou a o Erikovi nikdo nic nevěděl. Hned byl však zaúkolován: “Seber tohle, tohle zameť, toto přines, toto odnes, toto vylešti, tak začal pracovat.“ Asistent bar managera si ho zavolal stranou, až se Erik bál co vyvedl, vždyť tam byl teprve dvě hodiny, a spustil na něj takovou angličtinou, že mu nerozuměl téměř ani slovo. “Že co tu dělám, co tu chci, co tu hledám, jediné co jsem mu rozuměl, či umím dělat za barem. “ Řekl, že samozřejmě ano, ale velmi rychle zjistil, ze Erikova angličtina je téměř nulová, takže místo shakeru dostal do ruky jen smeták, tak zametal podlahu a čistil popelníky, takže tak to začalo.

Chodil do jazykové školy a věděl, že jediný problém je ta angličtina, že až se jí naučí, bude moci jít za ten bar a věnovat se tomu krásnému shakeru. Během půlroku se naučil angličtinu natolik, že se mohl za ten bar v Attica klubu postavit.

Po čase si našel zaměstnání v japonské restauraci a baru. Japonský styl barmanství ho uchvátil natolik, že se rozhodl odjet do Japonska, kde se mu podařilo studovat i u slavného Kazuo Uyeda. Nicméně ještě předtím se tam setkal s člověkem, který pro něj byl také velký idol. Četl o něm, že se v roce 2005 stal barmanem roku v Austrálii a přitom nebyl Australan. „To byl tenhle týpek“, ukáže na George. Tokio mu učarovalo, především japonským smýšlením. “Přemýšlíš nejen o konečném drinku, ale i o začátku, jak vstoupíš do baru, jak barman chytí své náčiní, jak převezme objednávku, a jak to celé připraví. Postupy jakými připraví drink s takovým rituálem, že když jsme to viděli, slzy se nám vylily do očí, že konečně jsme viděli tu barmanskou nirvánu.”

George pouze dodává: “Erik je nejlepší barman na světě, vyhrál World Class Bartending Competition, Bacardi Legacy Competition, letos v Tales of the Cocktail v New Orleans. Já myslím, že to není špatný na kluka z Nitry.” Ozve se velký potlesk…

Erik je nyní šéfbarmanem v nejstarším hotelovém baru v Evropě - American Baru hotelu Savoy v Londýně, který byl znovu otevřen 10.10. 2010.

O Becherovce: je i v Savoyi, oblíbil si její skořicovou chuť už jako dítě, když mu ji na lžičku dávala babička, když ho bolelo bříško.

Becherovkový drink podle Erika: „Skořice ladí s jablkem, takže použiji jablečný džus, citron a doliji šampaňským nebo ciderem.“

30 ml Becherovka
20 ml lemon juice
15 ml agave nectar
30 ml apple juice
máta
dolít šampaňským/ciderem

Becherovka bar

neděle 6. listopadu 2011

Innuendo bar je podnikatelem roku!

Pavel Novák
Vyhráli jsme první místo v anketě Podnikatel roku Prahy 9 v oblasti gastronomie! Děkujeme všem co nás podpořili, věří nám a mají nás rádi. Bez vás by to totiž nešlo. Příští sobotu slavíme druhé narozeniny, tak si s námi na ten úspěch přijďte připít!


Podnikatel Prahy 9 v oblasti gastronomie
Zapíjíme :)

pátek 4. listopadu 2011

Málo známé londýnské giny

Pavel Novák
Kromě zhýralého nočního života jsme v barech také posbírali cenné informace o zajímavých lokálních ginech a dva z nich, které nám přišly nejzajímavější, jsme přivezli do Prahy, a tak máte možnost je u nás v baru ochutnat.

Sipsmith London Dry Gin Copper Distilled
www.sipsmith.com

To se takhle sešli tři nadšenci, trošku otrávení mnohaletou prací ve velkém nápojovém průmyslu, a rozhodli se splnit si sen a založit vlastní mikro destilerii, kterou nazvali Sipsmith - podle poctivého kovářského řemesla, jako poctu destilace a jeho postupů.

Svoji malou destilérku si zařídili v “garáži” ve čtvrti Hammersmith v západním Londýně, kde byl dříve minipivovar pro místní hospodu.
Sipsmith London Dry Gin

Destilační přístroj, první měděný v Londýně za posledních 200 let, byl navržen malou německou rodinou firmou, která je jako jediná na světě vyrábí již od roku 1869. Na jejich webu můžete nalézt úžasné fotky v sekci Prudence (což je i název toho destilačního přístroje, v překladu opatrnost).

Jde o klasický London Dry Gin. Obsahuje 41,6% alkoholu a je v něm macerováno 10 bylinek z celého světa: makedonské jalovcové bobule, bulharská semena koriandru, francouzský kořen anděliky, kořen lékořice španělské, italský orris kořen, španělské mandle, čínské kasie kůry, madagaskarská skořice, pomerančová kůra Sevillian a španělská citrónová kůra.

Že jde o pravou malovýrobu dokazuje i číslo šarže, které je uvedeno na každé lahvi. Na internetových stránkách lze pak zadáním tohoto čísla dohledat informaci, co se v té době v destilerii dělo. Když si prohlížím jejich stránky, mám obrovské nutkání si podobný destilační přístroj pořídit též.

A propo, pánové umějí i vodku!

Fabulous Perivale Dry Gin
www.fabulousvodka.co.uk

Jestli Vás zmátl název webových stránek tohoto výrobce, tak ano, i tento pán dělá zajímavé vodky a vlastně s nimi začínal. To ovšem vůbec neznamená, že by tento gin měl být pouze do počtu.

Jméno ginu Perivale pochází z názvu oblasti, kde ve svém houseboatu kotvil a jeden čas i žil pan majitel Chris Spiller. Houseboat je proto vyobrazen i na etiketě láhve. Nápad vyrábět zrovna "dry" gin prý pochází z toho, že v dané oblasti bylo velmi málo hospod, a tak tam bylo příliš "sucho".
Perivale Dry Gin
Tento gin byl vyvinut speciálně pro dokonalý Gin Tonik, kdy doporučený poměr je ⅓ ginu a ⅔ toniku, s ledem a plátkem citronu nebo limetky. Proč by zrovna tento gin měl být tím nejlepší v kombinaci s tonikem? Totiž na rozdíl od většiny ostatních dnes moderních ginů obsahuje Perivale Dry Gin pouze 5 bylinek a koření (jalovcové bobule, semena koriandru, kořen anděliky, pomerančová a citronová kůra). Tím je zaručena přímá a nepřekombinovaná chuť a všechny tyto složky lze v ginu snadněji rozpoznat. Některé giny bývají díky mnoha dalším bylinkám často velmi ostré až převoněné.

Coprights @ 2016, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib