Luca Gargano v Praze

Měla jsem to štěstí a dostala jsem se na seminář samotného Lucy Gargano, kterého do Prahy pozvala společnost Ultra Premium Brands (UPB). V nově vzniklém prostoru společnosti UPB - Warehouse#1, Luca zaníceně vyprávěl nejen o rumech, které nám přijel představit, ale také o historii rumů jako takových. Nechci tu vytvářet přesný popis toho, co Luca říkal, myslím, že spousta informací, které nám předával se dají celkem jednoduše vyčíst v podstatě v každé barmanské příručce, chci se věnovat pouze tomu, co o rumech není úplně známé.

Luca Gargano

Luca se nejdříve zaměřil na původ cukrové třtiny a následně na její rozšíření po celém světě. Ačkoliv se obecně za domovinu třtiny považuje oblast Karibiku a Jižní Ameriky, ve skutečnosti třtina pochází z Papui Nové Guinei, oblasti nacházející se mezi Indonésií a Austrálií, odkud se následně rozšiřovala do okolních zemí až do Nové Indie. Do Evropy se začal třtinový cukr dovážet ve středověku, během křižáckých válek. Do oblasti Karibiku třtinu dovezl sám Kolumbus, který ji po objevení Ameriky nechal vysázet na Haiti, odkud se dále šířila na Kubu a do jižní Ameriky. První rum dosti podobný tomu, jak ho známe dnes, vznikl v 17. století na Barbadosu. Proč tak pozdě? Ne že by průběh destilace nebyl známý již dříve, nicméně do tohoto období se prakticky z většiny cukrové třtiny vyráběl cukr a co zůstalo (melasa) se lilo do moře. Po napoleonských válkách, kdy Napoleon zakázal dovoz anglického zboží a hlavně po objevení pro Evropany mnohem levnější cukrové řepy pozbývalo smysl dovážet cukr ze zámoří.

Pro oblast Karibiku toto ale samozřejmě byla citelná rána, proto se přemýšlelo, co dál. Rum se samozřejmě vyráběl už dříve, nicméně pouze z melasy (odpad vzniklý po rafinaci cukru z cukrové třtiny). Na francouzských ostrovech tak přišli na nápad vyrábět rum i z čerstvé cukrové šťávy. Tento rum se může vyrábět pouze v době od února do července - v měsících, kdy se třtina sklízí a nese označení rhum agricole. Tento rum se vyznačuje silnou vůní třtinové šťávy a chutí čerstvě useknuté třtiny. Příkladem je značka Rhum rhum. Není přímo určen ke staření, protože po staření v podstatě nelze rozeznat rozdíl agricole/melasa. Musím s politováním přiznat, že jsem do této chvíle o agricole vůbec netušila. Je opravdu výborný a upřímně nechápu, jak jsem mohla žít bez drinku Ti´Punch, jehož základ tvoří právě agricole... Co se týče agricole rumu, je důležité věnovat pozornost informacím na etiketách. Jedná se sice o rum z cukrové šťávy, ale je třeba pamatovat na to, že pouze takto označené rumy jsou z čerstvé šťávy. Nezaměňujte je s rumy z koncentrátu cukrové šťávy, jako je například Zacapa či Diplomatico. Koncentrát samozřejmě neznamená nic špatného, pouze rum z něj destilovaný chutná jinak, než agricole.

Další zajímavou informací bylo zjištění, jak je to vlastně s andělskou daní neboli Angel´s Share. V Karibiku, kde je vlhkost vzduchu 95% a teplota 22 - 32°C ztratí 180 litrový sud za první rok zrání 13 - 14 litrů, to znamená, že po třiceti letech z tohoto sudu zbude jen 15 litrů lihoviny! Pro srovnání je to ekvivalent toho, jako by whisky zrála 120 let. Je třeba si tedy uvědomit, že stařené rumy jsou skutečným unikátem.

Po tomto povídání nám Luca představil čtyři rumy, již zmíněný Rhum rhum agricole a Rhum rhum Liberation, Port Mourant 1993 pocházející z Demerara destillers a své vlastní "dítě" rum Caroni.

Port Mourant 1993 je 65% Guyanský rum vypálený v říjnu roku 1993. Vznikl tradiční destilací v měděných destilačních přístrojích. Tento ročník je blendem lihovin z 10 sudů, který byl dán do lahví v březnu 2006. Rum je opravdu velmi silný, doporučuji vychutnávat spíše po kapkách než po doušcích a nechat "rozplynout" na jazyku. Dostanete se tak do jiné dimenze.

Caroni  - neboli poslední opravdový trinidadský rum. Stejnojmenný cukrovar se na Trinidadu nacházel od roku 1918, v roce 2001 byl bohužel společně s destilerií, která se uvnitř něj nacházela, uzavřen. V roce 2006 na ostrov přijel Luca hledat poslední zbytky zašlé trinidadské rumové slávy. Ve zmíněné destilerii našel učiněný poklad, několik tisíc sudů plných rumů vypálených v 70. až 90. letech. Neváhal, skoupil je a pustil je do prodeje s neobvyklými etiketami - fotografiemi z ostrova Trinidad.

P.S.: Tímto děkuji skvělému Eduardu Ondráčkovi za jeho perfektní překlad, protože když Ital mluví anglicky a Čech se mu snaží porozumět, není to vždy ideální :)

P.S.2: Celý text je sestaven z odposlechů a mnohadenního studování toho "jak to teda vlastně je" v chytrých knihách a nejrůznějších webech věnujících se rumům. Pokud by se vám zdálo, že něco zde popsané není pravda, ráda to s vámi zkonzultuji.