Nejlepší koktejlové bary v Miláně

Po dvou letech se vracíme zpět na barovou scénu v Itálii, o které naposledy napsal kolega Pavel reportáž o tajném baru The Jerry Thomas Speakeasy v Římě. Tento bar jsem v Římě také navštívil minulý rok a děkuji mu touto cestou za vynikající tip!

Pohled na bar Mag Caffe

Letos jsme zavítali do krásného města Miláno na severu Itálie. Vynechám zde povídání o úžasném jídle, památkách a nákupech, kterými je Miláno a vlastně celá Itálie proslulá a zasloužilo by si to jistě samostatnou reportáž. Tento článek je ale o něčem jiném, a tak přejdu rovnou k danému tématu, kterým jsou milánské bary! Dopředu jsme měli připraven seznam barů, které jsme chtěli navštívit. Nakonec však bylo všechno jinak. Bohužel jsme ale nestihli navštívit vše, co jsme chtěli a budeme se tak muset do města ještě někdy podívat. Na druhou stranu jsme od místních barmanů dostali tip na nově otevřený tajný bar 1930, který nás naprosto okouzlil a v tomto článku se mu budu později také věnovat. Začněme ale od začátku.

Bar Mag Caffe

Ripa di Porta Ticinese, 43

Bar Mag Caffe se nachází ve čtvrti Navigli, která je známá obrovským bleším trhem, který se koná poslední neděli v měsíci. Tento bar jsme našli náhodou a rozhodně toho nelitujeme, naopak. Už při vstupu do baru bylo z prostředí zřejmé, že to tam s koktejly myslí vážně a nejsou žádné „slečinky“ v oboru. Příjemné a útulné prostředí malého baru vás nutí si odpočinout od celodenního chození a dát si nějaký skvělý koktejl.

Interiér baru - výloha

originální stropní osvětlení

přijemné podsvícená tabule baru

Ke každému drinku servírují zdarma vodu a chipsy v malém kyblíčku.

zajímavý servis chipsů

příprava drinku

drink Cablecar
rum Sailor Jerry, blue curacao dry, citrónová šťáva, cukrový sirup
skořicová krusta

drink Bristol Daiquiri
jamajský rum, Fernet Branca, limetková šťáva, agave sirup, Bob's orange bitter

Hemingway's Cup
Hendrick's gin, Rose sirup, citrónová šťáva, jablečný džus

Když se nám zmínili o nově otevřeném tajném tzv. „speakeasy“ baru 1930 v Miláně, bylo nám hned jasné, že se tam musíme co nejdříve dostat a nenechat si tento bar ujít. Po krátké diskusi jsme dostali barovou vizitku, na které však nebyla uvedena žádná adresa. Adresu nám museli napsat na kousek papírku. Tato vizitka zároveň sloužila jako pozvánka neboli vstupenka do baru. Nejsem si jist, zda-li by bylo vůbec možné se do tohoto baru bez pozvánky dostat.
Nebýt další náhody v baru Basso, tak jsme tento tajný bar nenašli, protože uvedenou adresu nám navigace ukázala chybně mimo Miláno a tak jsme nevěděli, kde přesně jej máme hledat.

Bar Basso

Via Plinio 39

Následující noc, která byla naší poslední v Miláně, jsme navštivili slavný bar Basso, proslavený chybou barmana, který hostovi při přípravě klasického drinku Negroni zaměnil jednu ze složek, konkrétně gin za šumivé víno Prosecco. Tomuto drinku se začalo říkat „Negroni sbagliato“, kde italské slovo „sbagliato“ v překladu znamená „špatné“.

pohled na bar z ulice

Tento bar má svoji originální atmosféru, kde si budete díky interiéru připadat jako v baru ve 30. letech.

nabídka alkoholu

nabídka alkoholu 

vzácné láhve a vítězné poháry

Interiér baru

Doménou interiéru je stropní osvětlení

zákoutí baru

Objednali jsme si jak jinak, než jejich slavný drink „Negroni Sbagliato“ a musím řici, že byl vynikající chuťově i z hlediska prezentace. Drink je servírován do obrovské skleničky s velkou kostkou ledu. Kdyby tento drink dali do jakékoliv běžné skleničky, byl by zážitek poloviční.

Příprava drinku Negroni Sbagliato

Hotový drink v obrovské skleničce

Během návštěvy se v baru ukázal majitel baru Maurizio Stocchetto, který měl pořád úsměv na tváři a vyzařoval pozitivní energií. Dali jsme si společně koktejl White Lady a pobavili se o jeho baru a naopak o našem prohibičním baru Innuendo v Praze. Mimochodem jsme ho pozvali do našeho baru při jeho příští návštěvě Prahy a už teď se moc těší. Doufáme, že náš bar nejenom brzo navštíví ale že se nechá přemluvit k tomu, aby jeden večer u nás míchal „Negroni Sbagliato“.

vlevo majitel baru Maurizio Stocchetto

personál baru (kromě osoby uprostřed)

Při odchodu jsme se mu zmínili o tajném baru 1930, který nám byl doporučen a že nevíme, kde ho hledat. Vyrazil nám dech s tím, že je to 20 minut pěšky od baru Basso a navedl nás, jak se tam dostat. Jaká náhoda! Další směr tedy nebyl postel, ale tajný bar.

Bar 1930

adresa je tajná

Ačkoliv jsme už znali přesnou adresu, přesto jsme jej minuli a museli se vracet. Bar je v nejmenované ulici s číslem popisným 19 a z ulice je označen jako Cafeteria 30, proto se dá snadno přehlédnout. Až poté nám došlo jak je tento název baru geniální. Spojení 19 a 30 dává rok 1930, ve kterém byla v USA stále prohibice, díky které vzniklo mnoho tajných barů.
Bohužel zde pro vás nemohu uvést přesnou adresu, jinak bych porušil slib, který jsem v baru dal a narušil bych tím jejich koncept tajného baru. Adresu a pozvánku si tak musíte zajistit podobným způsobem, který jsem zde popsal.

S trochou pochybností jsme vešli do velmi prostě zařízené Cafeterie, která působila více jako recepce, a také že byla! Byla tam jedna osoba, které jsme předali vizitku (pozvánku) a chvilku ji ověřoval. Na vizitce bylo totiž neviditelnou fixou napsané mé jméno, které si přečetl pod UW světlem. Po ověření nám řekl, ať chvilku počkáme. Během čekání jsme slyšeli zvuk shakeru, jak se připravují drinky a o to víc jsme se baru nemohli dočkat. Po pravé straně byla prosklená skříň, u které se občasně otevřela zadní stěna, objevila se tam osoba, která si z druhé strany ze skříně něco vzala a skříň rychle zavřela. To byl opravdu úlet a říkali jsme si, že snad do baru nepůjdeme přes tuto malou skříň.
Asi po 5 minutách se otevřeli přední dveře a uvítal nás elegatně oblečený barman a nabídnul nám dvě místa přímo na baru. Byli jsme tak v centru dění. Byla pondělní půlnoc a bar byl plný. Všech přibližně 30 míst k sezení bylo obsazených.

Interiér baru sladěný do posledního detailu

Dominantou barové desky je stará váha

Zákoutí baru

Originální servis drinků

originální servis drinků

Za barem pracovali dva perfektně sladění barmani k danému konceptu, které bylo radost pozorovat při práci. Nejenom servis drinků byl perfektní ale i jejich samotná příprava bylo divadelní představení, na které se nedá zapomenout.

barman v akci

připrava drinku

příprava drinku

barman v akci

Sour s ginem

Tiki drink s rumem Sailor Jerry

Nemám tomuto baru nic co bych mohl vytknout a je to jeden z nejlepších barů, který jsem kdy navštívil. Tento bar je rozhodně jedním z důvodů, proč bych se chtěl do Itálie odstěhovat.

Co jsme nestihli

Bohužel jsme nestihli navštívit všechny doporučené bary a tak věřím, že nebude dlouho trvat a napíšeme zde pokračovaní o dalších skvělých barech v Miláně. Pokud se do Milána dostanete před námi, navštivte určitě ještě tyto dva bary:

bar Lacerba, www.lacerba.it, via orti 4

bar Nottingham Forest, Viale Piave, 1

Závěrem mohu dodat, že Miláno je krásné město plné života a skvělých lidí. Barová scéna tam žije a je z čeho vybírat. Návštěvou těchto barů si můžete vaší dovolenou obohatit o skvělé zážitky, které ve vás již zůstanou.

A to je vše přátelé dobrého pití.

Více zde

Londýnské Bary - Langham Hotel

Barmanská momentka - Simone Caporale, Petra Vondrová (Innuendo Bar), Alex Kratěna 

Před rokem jsem zde psal o londýnských barech, které jsme navštívili a stály za to. Byly to bary v Soho, City a Notting Hillu. V letošním seriálu si jich představíme několik nových, respektive pro nás nových, kde jsme ještě nebyli a o kterých jsem tu vloni nepsal.
V tomto díle však udělám výjimku (a v druhém ještě jednu). Zvu vás do jednoho z nejúžasnějších (nejen) barových míst na této planetě, do Londýnského hotelu Langham. O Artesian Baru v hotelu Langham jsem již psal, ovšem v té době to ještě nebyl čerstvý výherce soutěže Tales Of The Cocktail Spirited Awards v kategorii World's Best Hotel Bar 2012. Jak jsme se znovu mohli přesvědčit, zcela zasloužený.

Více zde

Diplomatico workshop s Eduardem Ondráčkem

V baru nás (ne poprvé a určitě ne naposled) navštívil Eduard Ondráček, tentokráte v rámci tréninkového programu podporovaným Dusa - Destilería Unidas S.A., abychom se lépe seznámili s rumy Diplomatico.

Eduard Ondráček

Úvodem
Domovem rumu Diplomatico je Venezuela. Je to velmi rozmanitá země a to až do takové míry, že dopoledne můžete strávit na lyžích a tentýž den večer sledovat západ slunce na pláži s teplající Piña Coladou v ruce. Země však není příliš bezpečná, takže před cestou si raději sjednejte dobré pojištění a ještě lepší cestovní kancelář a místního průvodce.
Kromě rumů Diplomatico se ve zdejší destilerii vyrábí i rumy Pampero a Tacique.

Příběh destilerie sahá do roku 1959 (tehdy ještě vlastněnou Lusa - Licorerias Unidas S.A.).
Destilerie se nachází na úpatí venezuelských And v blízkosti Národního parku Terepaima. V jejím dosahu (cca. 80 km) jsou 3 lihovary, které tuto palírnu zásobují melasou i panenským sirupem.

V této úžasně bohaté krajině lze získat prvotřídní cukrovou třtinu a velmi čistou vodu, kterou není nutné dále chemicky upravovat (destilerie vlastní pět 100 metrových studní). Velké teplotní výkyvy mezi denní a noční teplotou (přes den v sezoně je 30 °C, oproti tomu v noci může teplota klesnou až k 6 °C) spojené s vysokou vlhkostí vzduchu údajně pomáhají třtině k vyšší cukernatosti, ale především velmi pomáhají ke spínání a rozpínání dřeva. Zrání rumu v sudech je tak daleko intenzivnější na rozdíl např. od Skotska a whisky, kde je rozdíl teplot mnohem menší.


Výroba
Destilerie se rozkládá na 12 hektarech a ročně vyprodukuje 72 milionů litrů destilátů (což je například 72 x víc než Godet a téměř polovina toho co Hennessy).
Nevyrábí se zde pouze rum, ale pálí se vše včetně obilí, melasy, místní rýže a i ovoce. DUSA na místním trhu nabízí prakticky kompletní sortiment destilátů a likérů.

Na celý proces výroby dohlíží zkušený master blender Tito Cordero, který v DUSA pracuje již od roku 1988. Bývalého pracovníka v ropném průmyslu na toto místo nepřivedla láska k rumu, ale láska k dívce Laře, která z této oblasti pocházela.

Na výrobu rumu Diplomatico se používá kvalitní melasa, její obsah cukru 48- 52 % je opravdu hodně. Je to díky klauzuli v zákoně, kde je stanovena větší výkupní cena za melasu než za samotný cukr. Proto rafinují jen první cukr, nedělají druhý a melasa tak zůstává cukrovější. Z tohoto důvodu si mohou dovolit použít i panenský med, který se za běžných okolností finančně nevyplácí.

Cukernatost (značí se brix) - kilo cukru v ½ litru vody dá sirup s 65 ° brix.
Zdejší melasa má mezi 70-80 ° brix, ředí se na 18 ° brix, přidají se kvasinky a probíhá fermentace, při níž se chladí na 30 °C, aby nedošlo k bouřlivému kvašení.

U lehkých rumů kvasí 28 tun melasy 1 den a vzniká tak co největší množství alkoholu.
U těžkých rumů je to 24 tun melasy kvasící 2 dny proto, aby tam zůstalo víc těžkých alkoholů majících charakter, který se více promítne do rumu.
Po fermentaci má kvas a 7 až 8 % alkoholu.

Diplomatico využívá oba nejčastější způsoby destilace, pojďme si je zopakovat.
Kotlíkové destilační zařízení (Pot still) - původní model arabského destilačního přístroje, arabové vynalezli destilaci z farmaceutických důvodů (estery, krémy, oleje). Teprve v 11. století se destilace dostala do Evropy.

Kontinuální neboli patentová destilační kolona - dočkala se rozmachu v roce 1875, kdy Aeneas Coffey vylepšil původní kolonu. Kolona se nazývá kontinuální, protože dokud přidáváte kvas, na druhé straně vám vytéká destilát o 91 % alkoholu s minimálním množstvím nečistot a (bohužel i) charakteru. Je ideální pro vodku či komerční rumy.

Po první destilaci mají lehké rumy 56 % a těžké 45%. U lehkých rumů probíhá dále redestilace v kolonách a u těžkých v kotlíku.

Pro zrání se používají sudy po whisky, bourbonu a poslední dobou se experimentuje například i se sudy po sherry. Sudy se vypalují až 3 cm z celkových 5 cm, které sud má. Díky tomu je v něm mohutné aroma, a cítíte tóny kávy a čokolády.

Nejstarší, nejvzácnější sudy, jejichž obsah se přidává do Reserva Exclusiva, má master blender Tito Cordero zamknuté ve warehousu bokem. Klíče od této místnosti má pouze on a ve chvíli, kdy se obsah těchto sudů přimíchává, sundá veškerá označení, takže nikdo další netuší, jaký destilát tam právě je.

Pojďme se podívat na konkrétní produkty:

Diplomatico Reserva
Byl uveden jako první produkt již v roce 1989. Na etiketě je podobizna Don Juancho Nieto Melendez - místní legendy. Cestoval po světě a sbíral nejlepší destiláty a nashromáždil pozoruhodnou sbírku prémiových destilátů. Rád hostil své přátele na hostinách a předával jim své zážitky a znalosti.

Reserva je blend těžkého kotlíkového a lehkého kolonového spiritu v poměru 50/50. Průměrné staří rumů je 8 let. Tyto rumy se míchají až na závěr, nejde o system solera jako například u Zacapy.

Úspěch tohoto rumu na sebe nenechal dlouho čekat a během prvních dvou let se prodalo 850 tisíc lahví.

Barva rumu je jasně kaštanově hnědá, v chuti můžete cítit palačinky, čínskou švestkovou omáčku, vanilku, estragon, banánový olej, espresso, sušené švestky a na závěr mokka (objevuje se cca. po 4 minutách) s lehkou slaností.

Uplatnění v baru: různé variace Old Fashioned, twisty na Dark & Stormy.

Twist na El Presidente s Carpano Antico Formula (Rolls Royce mezi vermuty), Boker's Bitters (který je kořenitý ale zároveň ne příliš hořký).
Některé recepty uvádějí ještě kapku grenadiny, u těchto sladších rumů však není potřeba.

Diplomatico Anejo
Jeho obsahem jsou rumy o průměrném stáří 4 let, jde o směs 95 % lehkého kolonového a jen 5 % těžkého kotlíkového rumu. Už podle vůně cítíte kořalku, ta sofistikovanost tam díky tomu množství kolonového rumu není tak velká, přestože má 4 roky.

Diplomatico Reserva Exclusiva
Jde o směs rumů o stáří až 12 let. Směs se skládá z 80 % kotlíkového a 20 % kolonového. Určitá část rumu pochází dále z tajných rezerv Tita Cordera, která dodává především ten finální dotek. Tito tento rum doslazuje, takovýro rum by nikdy sám o sobě nemohl být tak sladký, přičemž k tomu říká, to je to co ten rum potřebuje. Diplomatico je jedním z mála rumů, kde se výrobce nebojí přislazování přiznat.
Diplomatico je sice sladší než například Zacapa, ale díky těmto postupům má v sobě více charakteru.

Diplomatico Reserva Exclusiva

Diplomatico Blanco
Zatím nejnovější produkt byl uveden na trh v roce 2009. Je to specifický bílý rum, vytvořený pro doplnění portfolia, jehož cílem je dát lidem do ruky ten nejlepší bílý rum, jaký se dá pořídit.
Skládá se opět z kotlíkových a kolonových rumů 50:50, ale s dobou průměrného zrání 4 roky (lehký kolonový 6 let a těžký kotlíkový 2 roky). Následuje filtrace přes dřevěné uhlí, který rum zbaví barvy a zjemní a zintenzivní chuť a vůni.
Běžný bílý rum bývá suchý, zatímco zde cítíme charakteristickou sladkost, vanilku a kokos. Ty čtyři roky jsou zde velmi patrné. Ideální na Piña Coladu či Daiquiri.

Další zajímavé informace najdete na pěkně zpracovaných oficiálních stránkách http://rondiplomatico.com. Představu o celé šiři sortimentu Destilería Unidas S.A si můžete udělat na http://dusa.com.ve.

Pokud vás tento rum zaujal, máme pro vás dobrou zprávu. Diplomatico chystá velkou mezinárodní soutěž. Jelikož je ČR zahrnuta jako jedna z kvalifikačních zemí, bude se i u nás konat regionální kolo, jehož vítěz pojede na finále do Venezuely, a bude mít tak možnost okusit tuto atmosféru na vlastní kůži. Takže pokud to vyhrajete, přivezte nám prosím jednu lahev podepsanou samotným Tito Corderem. Děkujeme! :)

A druhou dobrou zprávou je, že tento rum u nás v baru podáváme společně s čokoládou Rose Of Jericho. Další důvod, proč se stavit. ;)

Více zde

Na návštěvě v destilerii Sipsmith

Jakmile nám skončila seance blendování ginu v Ginstitutu, hnali jsme se až téměř na konec Londýna (alespoň z našeho pohledu) do čtvrti The Hammersmith, kde si parta tří bláznů v jedné garáži pořídila destilační kotlík a vyrábí vlastní giny a vodky. O ginu od této povedené partičky jsem psal už loni, takže se nebudu příliš opakovat. Tato akce opět v rámci Cocktail Weeku se jmenovala Wild Food & Drinks with Food Safari & Sipsmith, takže jak jistě z názvu tušíte, kromě povinné historie o ginu se mám dostalo ginových koktejlů a k nim párování s různými pochutinami.

Jared Brown, Sam Galsworthy, Fairfax Hall, foto z Wikipedie

Za teprve tři roky existence (tuto mikro-garážo-destilerii s kotlíkovým destilačním zařízením si pořídili teprve v roce 2009) se jim byznys rozběhl naprosto úžasně a nezbývá než blahopřát a přát si, aby jim toto zdravé nadšení, které na nás všechny přenášeli, vydrželo.

Spojení ginových drinků společně s tzv. finger food, tedy drobnými zákusky nás dostalo, je to skvělý nápad a vřele podobnou akci doporučuji navštívit, nemluvě o tom, že si poslechnete velice zajímavý příběh o této mikrodestilerii i o ginu obecně.
Projekt Food Safari je zajímavý neméně. Láska k dobrému jídlu, lokálním surovinám a prostě všemu poctivému dovedla Polly a Tima k tomu, že v roce 2008 prodali dům, sbalili své dvě děti a založili projekt, kde podobné lidi milující dobré a zdravé jídlo sbližují s farmáři a lokálními pěstiteli prováděním po farmách a pořádáním workshopů.
A čím, že jsme tedy byli hoštěni my? Sám jsem si nevybavoval co je co a některé věci chutnal i poprvé v životě. Proto jsem do Food Safari napsal dotaz a znovu se přesvědčil, jací vstřícní a nadšení lidé tento projekt dělají. Díky Jacindě tu pro vás mám i kompletní popisy ingrediencí k našim fotografiím. Překlad některých věcí byl pro mě opravdu oříškem, například víte, co jsou mišpule, řebčíček nebo hložínky? Já do teď také ne, ale nyní nechápu, jak jsem bez toho mohl být.

Gin Tonik
Sléz lesní s anglickým modrým sýrem Dorset Blue Vinney a mišpulové želé na sardinské chlebové placce "Carta Musica"

Samphire Martini
Uzený losos na těžkém žitném chebu Pumpernickel s bylinkovou smetanou z řebčíčku a samphire (přímořská rostlina podobná řase)

Honey Mustard Gimlet
Kančí salám z Trealy Farm s hložínkovým kečupem, hořčičnou majonézou a divokou rukolou

Venison Bloody Caesar
Srnčí carpaccio z Trealy Farm na křupavém chlebu s želé z divokých plodů a česnekovým aioli.

Bramble Infused Cocktail
Divoké limetkové listy s anglickým sýrem Gorwydd Caerphilly, pražené lískové ořechy s medem London Honey Co. British Summertime honey

Zde již fotky nemám, večer byl dlouhý a hlad a žízeň veliké. :)

Mrkněte na webové stránky Food Safari, i na příští rok již mají vypsané další termíny v Sipsmith.

Více zde

Blending vlastního ginu v Portobello Road

V rámci London Cocktail Weeku jsme se zúčastnili akce zvané Bartender Gin Blending, kde máte možnost po počátečním zaškolení o ginu (jednak si zopakujete historii, ale hlavně se dozvíte, jak jednotlivé botanicals* ovlivňují samotnou chuť ginu), si nechat namíchat zcela unikátní gin podle vlastních kritérií. Celou seancí vás provází Jake F Burger z londýnského Portobello Road Ginstitutu, který i gin produkuje, takže k samotnému blendování má co říct.

Destilační kotlík

Jake nás před samotným blendováním seznámil se všemi důležitými botanicals, které by v ginu neměly chybět. Nejprve s tzv. "The Big Four", tedy čtyřkou základních ingrediencí, které ginu dodávají typickou chuť. Kromě samozřejmých jalovcových bobulí je to dále koriandr, který v ginu podporuje citrusové tóny, kořen angeliky, který pomáhá balancovat ostatní chutě, a také kořen irisu, který aroma ginu podpoří i v míchaných drincích.

Botanicals

Svůj gin jsme si mohli dále dochutit asi dvěma desítkami dalších botanicals, jako je levandule, jádra meruněk, čaj Yorkshire, skořice, jamajské nové koření, muškátový oříšek (ten dodá pepřnatost), kořen lékořice, pelyněk, anglický chmel, kardamon a kůry: pomerančová, citronová, z růžového grepu či mandarinky.

Nyní s odstupem celou akci hodnotíme jako báječnou zkušenost a svých vlastních ginů se velmi ceníme, nicméně přímo na akci jsme byli trochu zklamáni. Čekali jsme, že po celý čas se budeme věnovat očichávání a ochutnávání jednotlivých botanicals a míchat je dohromady vlastnoručně. Bohužel první hodinu se Jake věnoval historii ginu a až poté se dostal k popisování jednotlivých botanicals, které jsme si sice mohli očuchat či osahat v jejich "syrové" podobě, už však ne v té destilované. Když jsme pak diktovali, které botanicals v svém ginu chceme použít, byla to spíše sázka do loterie. Ale i tak to stálo za to a jsem si jist, že naše očekávání, bylo trochu přemrštěné.

Blendování

Chystáte-li se do Londýna a chtěli byste si také namíchat vlastní gin, máte možnost se přihlásit do vypsaných kurzů na http://portobellostarbar.co.uk/ginstitutelondon/, ovšem za trochu horší cenu než byla ta v rámci Cocktail Weeku.

Prázdná etiketa

* botanicals - bylinky, koření, citrusy či jiné plody a suroviny, které se destilují a míchají do ginu společně s jalovcem.

Více zde

Jak jsme se vypořádali s prohibicí

Když v pátek 14. října v sedm hodin večer ministr zdravotnictví Leoš Heger ohlásil prohibici a tedy zákaz prodeje alkoholu od 20 %, zaskočil tím nejednoho barmana. O to hůř, když se tím trefil přesně do doby, kdy se bary začínají plnit žíznivými hosty. A nejinak tomu bylo u nás v baru.

Někteří šťastlivci ještě stihli jedno Mojito s rumem, ale museli jsme řešit, co s právě začatým večerem. Nechtěli jsme se smířit s tím, že bychom hostům nemohli nabídnout žádné koktejly. A tak během třiceti minut vzniklo první prohibiční menu psané na rychlo rukou. Pouhé čtyři kopie na pomuchlaném papíru si hosté předávali mezi sebou. V tu chvíli naše barmanka Petra namíchala i své první Martini Mojito, které se záhy objevuje na prohibičních menu i v dalších barech a stává se tak jedním ze znaků této prohibice.

Ještě během víkendu jsme tyto koktejly pořádně vyladili, sestavili a vytiskli profesionálně vypadající prohibiční menu, které jsme našim hostům, podávali založené v knížce. V baru jich máme vystaveno spoustu, takže nás napadlo do nich toto menu schovat a tvářit se, že jde o něco nelegálního, abychom tak hostům zvedli náladu a ještě více navodili pocit zakázaného ovoce. Při představování menu, jsme je upozorňovali, že pokud by kohokoliv viděli přicházet, mají předstírat, že si čtou prózu. Reakce hostů naprosto předčili naše očekávání!

Dáváte-li přednost alkoholicky slabším koktejlům, máte stále možnost si je objednat z naší vzpomínky na prohibici.

Okurkové Martini Mojito

Drink připravujeme podobně jako klasické Mojito. Ve sklenici pomačkáme limetku s třtinovým cukrem, přidáme sladký vermut (v našem případě Martini) a mátu. Sklenici doplníme ledovou tříští (je možné i kostkami), přidáme okurkový sirup a sodu. Ozdobíme trsem máty s kolečkem okurky a podáváme.

Americano

Twist na klasický koktejl, který již v roce 1860 servíroval Gaspare Campari ve svém milánském baru, vynálezce Campari Bitter. Ten však obsahuje prohibičních nadlimitních 20 % alkoholu, proto si vystačíme s alkoholově slabším italským aperitivem, jímž je Aperol. Naši verzi vymícháme v míchací sklenici s ledem, přelijeme do koktejlové sklenky a dle chuti doplníme sodou. Podáváme s domácí sušenkou s rozinkami.

Mary Rose

V shakeru rozmačkáme vinné hrozny se snítkou rozmarýnu, nadávkujeme suchý vermut, bezinkový sirup, čerstvě vymačkanou limetkovou šťávu a vyshakujeme. Přes sítko nalijeme do skleničky na ledovou kostku. Ozdobíme vinnými hrozny na špízku.

Sherry Sour

Do shakeru nadávkujeme sherry, citronovou šťávu, cukrový sirup a čerstvě rozklepnutý vaječný bílek. Silně shakujeme a přelijeme do koktejlové skleničky. Ozdobíme strouhaným muškátovým oříškem a kůrou z citronu.

Pama Dreams

Do vysoké sklenice postupně dávkujeme likér z kalifornských granátových jablíček Pama, cukrový sirup a pomerančový džus. Promícháme a dolijeme sektem. Jelikož vám chceme umocnit pocit z prohibice, zabalíme sklenici do papírového pytlíku, aby na pohled nebylo poznat, co vlastně máte k pití. Zdobíme granátovým jablíčkem a mátou.

Shakerato

Tento drink není zdaleka tak otřesný, jak se v italštině píše. V shakeru spojíme Aperol s čerstvě vymačkanou citrónovou šťávou a cukrovým sirupem. Přelijeme do koktejlového hrníčku a dolijeme sodou. Ozdobíme citrónovou kůrou.

Basil Cobbler

Do shakeru natrháme několik lístků čerstvé bazalky a lehce ji podrtíme, aby pustila své aroma. Dále dávkujeme suché sherry, broskvový sirup, čerstvě vymačkanou citrónovou šťávu a cukrový sirup. Vyshakujeme a přelijeme do stylového plecháčku. Zdobíme bazalkovými lístky.

Více zde

Brand Ambassador Zacapy Honza Albrecht v Innuendu

Díky laskavosti firmy UPB  do našeho baru zavítal brand ambassador Zacapy Honza Albrecht, aby nám pověděl všechny skřípky výroby rumu Zacapa a alespoň částečně předal vědomosti a zážitky, které nabyl při cestě do Guatemaly.

Portfolio Zacapy

Co se týče konzumace, je rum na globálním trhu momentálně nejrychleji rostoucí alkohol a u Zacapy tomu není jinak. Proto nás především zajímalo, jak si Zacapa s touto rostoucí poptávkou dokáže poradit a zda je její výrobní postup opravdu tak unikátní. Nehledě na to, že výroba rumů není dostatečně legislativně ošetřena, a tak se systém solera některými výrobci začíná i zneužívat. (To se samozřejmě nelíbí ani EU, která nyní pracuje na jistém ohraničení.)

O rumech obecně

U rumů vyrobených v Evropě musí být na etiketě uveden nejmladší použitý rum, v Karibiku to bývá naopak a uvádí se často ten nejstarší. Ve skutečnosti tak nevíme, z kolika a jak starých rumů vlastně takový blend je. Lepší výrobci nechávají podílu nejstaršího rumu hodně, ale bohužel se stává, že výrobce udělá krásnou láhev, jejíž obsah je však hodně naředěn rumy mladšími. Poznáte to ihned po prvním ochutnání. Skutečnému stáří totiž odpovídá i délka chuťového zážitku. U kvalitního destilátu, např. 30leté whisky, cítíte chuť i půl hodiny a teprve po takových 10 minutách si uvědomíte, že ta chuť za to stojí. V baru se však častěji pijí mladší destiláty, kde chuť do dvou minut po napití zmizí a host si řekne, to je dobré, to si musím dát znovu.
Přesně takto se dá poznat i třeba 20letý rum, jehož když se napijete a chuť vám po dvou minutách v ústech zmizí, je zřejmé, že systema Solera nebyl využit ale spíše zneužit a starších rumů bylo použito pouze malé množství. Nic to však nemění na tom, že i takový rum vám může chutnat a je jen na vás, zda překousnete v podstatě klamavé tvrzení na etiketě.
Důležité také je, odkud pochází sama cukrová třtina, zda z vnitrozemí či z malého ostrova. Na ostrovech se  vlivem moře zvyšuje mineralita v půdě a tyto rumy jsou většinou tvrdší, takový pánský styl. U stařených rumů lze i tuto tvrdost upravit správnými sudy. Cukrové třtiny existuje asi 300 různých druhů (některé jsou šťavnatější, medovější, kyselejší, podobné ananasu, atd.). Největším producentem je dnes Brazílie, dokonce z ní vyrábí i bionaftu a 80 % aut dnes na tuto bionaftu v Brazílii jezdí.

Základní dělení rumů

Než se dostaneme k samotné Zacapě, je vhodné si shrnout některá základní fakta o rozdělení rumů dle výroby.

1. Melasové rumy - lehký styl španělského typu, tvoří 70% trhu, typickým příkladem je například Bacardi.
2. Agricole rumy - rumy vyráběné z čerstvě lisované cukerné šťávy, patří mezi ně například Biele či Rhum Rhum. Více o těchto rumech si můžete přečíst v našem příspěvku o setkání s Lucou Garganem.
3. Rumy z panenského medu - jsou poslední kategorií a právě mezi ně patří například Diplomático či právě Zacapa.

Mayové

Každá lahev Zacapy je zdobena pleteným prstencem z palmového listí, tzv. Petate. Jde o nejstarší mayský symbol, ochranný prvek, který je spojoval s bohy. Zároveň to byl určitý prvek aristokratičnosti, který mohli nosit jen vznešené dámy místo opasku. A také symbol propojení minulosti s budoucností. Petate je na každou lahev pletena ručně mayskými ženami tak mistrně, že není vidět žádné ukončení, což symbolizuje nesmrtelnost. Zevnitř Petate můžete objevit i číslo, podle nějž poznáte, v které vesnici bylo upletené.

Kromě Petate je na každé lahvi také vyobrazena orchidej, což je posvátná mayská květina, kterou se zdobí obřadní místa a je to vzor vznešenosti Mayů.
A odkud pochází název Zacapa? Jde o jedno nejstarších mayských měst, kde se každoročně pořádají oslavy mayské kultury. Při této příležitosti oslovili výrobce, zda by mohl vyrobit zajímavý rum, který by k tomuto místu odkazoval. A tak v roce 1976 byla prezentována 23letá Zacapa, protože v té době měl výrobce zásobu 23letého rumu. Rum to byl plnější a nebyla to solera.

Ruční pletení Petate

Master Blender Lorena Vasquez

Protože rum má úspěch, dělá společnost vyběrové řízení na Master Blendera, které vyhrává dáma - Lorena Vasquez. Ta se ihned vydává na průzkum ke konkurenci z Jamajky (Appleton).

Lorena chtěla využít všech hodnot, které jsou ukryty v čerstvé cukerné šťávě, ale chtěla zároveň rum  vyrábět ve velkém, tedy po celý rok, a proto se s touto výchozí surovinou musela dostat nad 60 % cukernatosti, protože v ten moment se surovina nezkazí (lze to vidět u včelího medu, když do medu sáhnete nožem od másla, tak se nezkazí, ale když byste jej naředili, začne se kazit). Výroba z tohoto panenského medu ovšem prodražuje výrobu - je 4x dražší než u rumů z melasy.

Master Blender Lorena Vasquez

Výroba

K výrobě jednoho litru Zacapy je potřeba sklidit 400 čtyřmetrových rostlin. Třtina v Guatemale roste 12 měsíců a sklízí se celkem 5x, poté se půda na jeden rok zrekultivuje a připraví se na další období.
Kvůli lepší fermentaci zakládá Lorena i vlastní laboratoř, kde pěstuje kvasinky z ananasu. Ty rumu dodávají šťavnatost (obsahují látky, které ideálně rozbíjejí bílkoviny a škroby). Rumy si uchovávají svou plnost při co nejdelší fermentaci, ta je díky tropickému podnebí možná maximálně 5 - 7 dní. I když jsou pláště kádí dvojvrstvé a chlazené, kvasinky začnou po té době samy díky vysoké teplotě odumírat.

Destilace probíhá u rumů obvykle dvěma způsoby:

• pot still (kotle), většinou je dvojí, v destilátu zůstane daleko víc chuti, ale zároveň i tvrdší ocas, alkoholy v ústech hodně pracují a občas mohou i pálit
• v koloně, jde o vedení (sloupcovité válce, můžou připomínat radiátor), destiluje se pouze jednou, ale tím, že dochází k zahřátí, se nejprve odpařují a stoupají alkoholy, které na sebe váží lehčí aromatičtější látky, jsou to ty v chuti méně agresivní. V momentě, kdy se k nim začnou přidávat ty těžší, vedení se uzavře a alkohol se dostává do dalšího ohybu

Kolona pokračuje buďto nahoru do dalších pater nebo do strany. Zde výrobci vodky třeba klamou, že je vodka několikrát destilována. To není pravda, destilována je jednou, ale jde o více zahřátí, kdy se odbourává víc těžších alkoholů, destilát je víc pročištěný, ale tato destilace má tu nevýhodu, že těžší alkoholy na sebe váží aromatické látky, a čim víc se destilují, tím méně chuti v nich zbývá. Není to měřítko kvality, jen je výsledný alkohol více pročištěný.
Lorena věděla, že chuti má ve svém rumu hodně, měla nejlepší surovinu, nejlepší možnou fermentaci a chtěla, aby alkohol byl chuťově jemný a nepálil, proto zvolila kolonu. Ale zase nechtěla dělat to co ostatní, vyrábět jeden destilát a ten nechat zrát 8, 10, 20 let v sudu (což v podstatě jako jediné ovlivňuje chuť a často tyto rumy chutnají velmi podobně). Proto každá varianta Zacapy opouští kolonu v jiný moment.

Zrání

Zrání probíhá v hlavním městě Quetzaltenangu, na náhorní rovině ve výšce 2333 m.n.m., které je zajímavé svou neobvyklou termikou. Studený vzduch z vrcholů se sráží s teplým od moře a vzniká souvislá vrstva mraků, což je využíváno i imageově a tvrzení, že Zacapa nadzrává nad oblaky, není tedy jen marketingový výmysl, ale de facto realita. V této výšce je průměrná teplota mezi 7 - 10 °C a řidší vzduch, což znamená menší prokysličování, které pomáhá pomalejšímu elegantnímu zrání a minimálnímu odpařování (částečně se tím kompenzuje použití drahé suroviny). Výsledné rumy nemají natolik plnou chuť, ale tím spíše si vychutnáte ovocnost, květnatost a také typické aroma kávy a čokolády.

Solera znamená španělsky půda a systema solera, je pohyb něčeho směrem k zemi. Tento systém míšení různě stařených destilátů se využíval původně u sherry a dnes jej převzalo i mnoho výrobců rumů. Blenduje se dnes přes obrovské kádě.

Většina rumů zraje v sudech z amerického dubu. Tyto duby rostou rychleji, dřevo tak má větší poréznost, přes póry uvolňuje víc taninů a destilát tak dozrává rychleji. Dále se uvolňují látky jako jsou celulóza a lignin, kdy v kontaktu s alkoholem vzniká vanilin a furfular, které vytvářejí typické vanilkové až smetanové aroma (proto např. u chilského i argentinského vína cítíte na rozdíl od evropského dominantní vanilku, to samé i u bourbonu, Jim Beam je úplná exploze vanilkového aroma).

Vypalování sudů

Další typické aroma po kávě a čokoládě se v rumech objevuje díky vypalování sudů.  Sudy se vypalují nejčastěji dvěma způsoby.

• šupinkování je vypálení do 1 cm, toho využívá právě Zacapa, aby zbytečně nepřekryla své bohaté aroma
• toustování je hluboké vypálení nad 1 cm, extrémem je například Diplomatico, které sudy vypaluje až 3 cm z celkových 5 cm, které sud má. Je tak lahodné díky mohutnému aroma, které schová alkoholy, byť na úkor krásných tónů navíc. Cítíte razantně kávu a čokoládu, ale lahodnost je natolik příjemná, že nám ty další tóny tolik nechybí

Obecně tedy platí, že čím je sud více vypálený, tím více tónů se překryje. A právě 23létá Zacapa, je oblíbená především tím, že v ní můžete cítit nejvíc tónů, které v rumu vůbec cítit lze. Právě proto v roce 1991 okamžitě vyhrává všechny soutěže, následně 5x obhajuje Rum Fest, nejuznávanější soutěž na světě, a dostává jako jediný rum platinové uznání a dále se soutěže již neúčastní. Stává se zároveň měřítkem kvality pro ostatní rumy.

Sudová magie

Jak už tedy vyplývá, kvalitní sudy mohou výsledné aroma rumu velmi ovlivnit. Zacapa sudy kupuje od 10 různých producentů, tím hlavním je Jack Daniel's, o jehož sudy po whisky se všichni perou, neboť jsou velmi kvalitní. Například opět Appleton dělá i limitovanou edici, která zraje jenom v těchto sudech. Zacapa používá těchto sudů 60 -70 % a zraje v nich po první tři léta. Sudy nejsou vypálené, takže v nich nasbírá především vanilkové aroma.
Po třech letech se přečerpá do obrovských sudů - lotů, které mají 35 tisíc litrů, a jsou vyráběné na zakázku také z amerického dubu. Je to proto, aby se všechny malé sudy harmonizovaly - spojily chutě a zároveň se přimíchává část už výsledného staršího produktu (rumy o stáří 10-12 let), což dělá zhruba 30 %, takže přesné stáří po tomto již určit nelze. V těchto blendovacích vatech je rum scelován vždy po dobu 1 roku.
Poté se opět Zacapa vrací do týchž malých sudů, ale již vypálených na 0,5 cm. Tím se docílí tónů karamelu, kávy a čokolády. Po 1 -3 letech se obsah sudů opět přečerpá do týž obrovských lotů, dochází k další harmonizaci a tento blend je obohacen o příměs rumů o stáří 16 let.
Pak přicházejí sudy z Evropy po sherry, kupované opět od 10 různých výrobců. Cena těchto sudů je mnohem vyšší a z nich získává svou barvu, takovou malinko do červena a především nezaměnitelnou  sladkost. Po dalších 1 - 3 letech dochází k dalšímu smíchání sudů ve vatech a přidání 23 let starého rumu.
Ani tak se výsledná chuť Loreně stále nezdála a chtěla ještě víc vyzdvihnout sladkost a tóny třtiny, což  právě sudy po sherry krásně umí, a tak se spojila s největším producentem shery ve Španělsku s Pedro Ximenez. Dnes společně vyrábějí limitovanou edici sherry, která zraje podle jejích představ, aby výsledné sudy byly přesně takové, jaké ona potřebuje. Jde o jedno z nejsladších sherry vůbec. Díky tomu se Zacapa ještě trochu dobarví, dochutí a dostyluje.

Na konci celého zrání se Zacapa ředí vodou v týž blendovacích vatech na požadovaná procenta alkoholu. To jest na konci celého solera systému, a po naředění se nechá ještě 2 - 3 roky ustálit. Naředěním se totiž trochu rozbije struktura.

The House Above The Clouds

A jak se tedy jednotlivé produkty od sebe liší?

Zacapa 15y - opouští kolonu jako první a do sudů po sherry už nejde. Milují ji Američani, kde se ji v prodejnosti daří více než 23y. Ucítíte krásné tóny, suchost dubového dřeva, vanilku, kávu, čokoládu a karamel.
Zacapa 23y - se liší o sherry sudy. Nejdřív ucítíte sladkost, získanou v sudech po sherry, ta se potom přemění do kávy a čokolády, do těch jemnějších tónů a na závěr vám zůstane v puse tón vanilky.
Zacapa XO - zraje podobně, ale následně jde ještě do sudu po cognacu z Grand Champagne. Dominantní je tedy koňakové aroma, do kterého po chvíli najede sladkost ze sudů po sherry a rozleje se vám v ústech chuť 23y.
Etiqueta Negra - jde ještě jednou do sudů po sherry, tentokrát vypálených, intenzita chuti je mohutnější, ale už tam není tolik tónů jako v 23y a chuť se blíží víc Diplomaticu. Přestože má 43 % alkoholu, mohutná chuť jej právě díky dalšímu vypálení sudů schová. A pozor, Etiqueta Negra končí a s další dodávkou se již nepočítá.

A na závěr nás pálila ještě jedna otázka. Dokáže Zacapa při neustále stoupající poptávce udržet kvalitu produktů i do budoucna? Není se podle Honzy Albrechta proč bát. Dle jeho informací mají aktuálně zásobu na dalších 25 let pro celý svět. Samozřejmě v tom počítají i s dalším růstem prodeje, jaký je do teď.

Více zde

Charismatický Simone Caporale v Praze

Českým barmanským světem opět tak trošku otřásl Martin Baťha, který nám přichystal dáreček v podobě workshopu se Simone Caporale. Pokud to náhodou ještě nevíte, Simone pracuje v londýnském Artesian baru, který byl zvolen nejlepším hotelovým barem světa. Před rokem jsme měli to štěstí a Artesian i Simone jsme zažili na vlastní kůži, takže toto prestižní ocenění můžeme jen potvrdit.

Simone se na začátku rozpovídal o hotelu obecně. Langham Hotel leží v samém centru Londýna, jen kousek od (již neexistujícího) Limmer's Hotelu, kde vznikl slavný drink John Collins. Příběh Langhamu začíná již v roce 1865, kdy otvírá jako první Grand Hotel v Evropě. Od té doby se v něm událo spoustu věcí, od kohoutích zápasů počínaje až po otevření jednoho z nejlepších barů současnosti (ne)konče.

Ale vraťme se o pár desítek let zpět, kdy se v hotelu otvírá předchůdce současného Artesianu nazvaný Club BBC. Přes ulici je totiž sídlo BBC, a tak se jeho zaměstanci často chodili do hotelu občerstvit a osvěžit. Rozlehlé sklepení také za války sloužilo jako úkryt a hotel samotný dokonce sloužil i jako útočiště pro vysílání BBC, jejíž sídlo bylo často bombardováno.

Současný Artesian Bar má celkem 85 míst k sezení a dalších 125 míst na stání. O naší loňské návštěvě bylo v baru příjemně plno, nikdo stát nemusel a po pravdě si to ani moc nedokáži představit. Průměrný koktejl vás vyjde na 14£, za gin tonik dáte 12£ a průměrná útrata na osobu činí 39£. Koktejly představují 69 % objednávek, a tak jich během celého dne namíchají kolem 300. Jako sen může působit 19% limit na náklady za suroviny.

Máte chuť na čaj o páté? Přijďte na něj do Artesianu, podává se mezi třetí a sedmou hodinou a za 59£ dostanete konvičku čaje, drobné občerstvení a sklenku šampaňského.

Interiér baru navrhl známý britský architekt David Collins (podobnost jména čistě náhodná), který skloubil klasický viktoriánský a asijský orientální styl. Když bar uviděla Madonna pozvaná na open party, kontaktovala jej, aby navrhl interiér i jejího nového domu.

Rezervace nemají moc rádi, nicméně řídí se heslem "nic není nemožné, pokud si to zákazník přeje" a stůl si rezervovat můžete, jedinou podmínkou je minimální útrata za večer 500£. :)

Za barem kromě Simone pracují ještě dva Češi (Alex Kratěna a Roman Foltán) a Slovenka Eva. Tito lidé dali baru "neškrobený" styl, čímž se výrazně odlišuje od většiny hotelových barů. Dodejme, že bar se též profiluje jako rumový.

Simone zmínil ještě jednu historku, kdy pokojová služba přinesla objednávku pro VIP hosta na Bloody Mary. Drink připravil, avšak za chvíli se mu vrátil zpět, že je málo silný. Připravil silnější verzi, která se též vrátila upitá jen do půlky, že je stále málo silná. Připravil tedy inverzní variantu - 3 díly vodky a 1 díl džusu. Pokojová služba byla za chvíli zpět znovu, že takto je to dobré a host si přeje další. Během tří hodin tento host vypil v Bloody Mary celou lahev vodky. Až poté se dozvěděl, že to nebyl nikdo jiný než Amy Winehouse. Ta v hotelu jeden čas asi měsíc bydlela, když měla ve svém bytě poruchu na topení. Často sedávala na baru a velmi si oblíbila slovenského barmana Mariana Bekeho (aktuálně pracujícího v Nightjar baru), kterému na ubrousky kreslila srdíčka. Jen doufáme, že tuto úžasnou vzpomínku má stále schovanou a v říjnu, kdy se jej v Londýně chystáme navštívit, toto i ověříme :)

Z odposlechu jsme se snažili dát dohromady receptury drinků, nějaká ta ingredience nám dost možná utekla a zapisovat poměry jsme vůbec nezvládali, ale aspoň si u jednotlivých drinků můžete přečíst přibližné složení a představit si tak chuť.

G&T Punch
Klasický punch je ze 16. století, obsahuje 4 základní protiklady: gin, čaj, soda, Becherovka.

Oye mi Canto
Martini rossato, tequila infuzovaná tamarindem, mandarin bitters, pár kapek mezcalu.
Ozdoba z květů jabloně.

Fog Cutter
Brandy, rum, gin, amaretto, pomeranč, citron, sherry, calpico, kapka Becherovky.
Drink vychází z Long Island Iced Tea.

Five Points
Whisky, sweet Cocci Vermouth di Torino, mandarin bitters, koncentrát z Guiness (dá se koupit v cukrářském katalogu).
Ozdoba - slupka z brambor a zbraň, neboť drink patří do doby, kdy nebylo příliš bezpečno. :)

Sex On The Beach
Vodka infuzovaná lékořicí, džus, passion fruit sirup, citron, maracuja.
Lékořice je řecky sladký kořen, je 4x sladší než glukóza.

Prosperity
Rum, dry vermut, orange bitters, grep.
Sweet saké infuxované švestkami. Tři varianty staření - 1, 2 a 3 měsíce.
Pár kapek esenciálních olejů po straně mazu kalíšků, ulpí hostovi na prstech.

Cleopatra
Leather Aged Port & Armagnac (stařeno v koženém vaku), Grand Marnier, ananasový džus.

Alligator Swizzle
Rum, Falernum, limetka.
Použití listů z rostliny shiso, má aroma podobné mátě. Mexický "swizzle stick" se používá k míchání čokolády. Pandanové (ze stromu pandanus) listy místo ananasu, voní jako máslové sušenky.

Cow Mug & The Royal Family
Mastika, Falernum, Peychaud´s bitters, list shiso, citronová tráva, poupě růže.
Drink pro královskou rodinu, chuťově připomíná mrkev, podávaný v kopytu. 

Summer in Cannes
Domácí levandulový likér, limetka, levandule.

Missionary’s Downfall
Rum, peach, limetka, máta dovnitř, cordial, absint
Ozdoba z flabované medové plástve s Becherovkou.

Pink Soda
Limetka, cukr, rum, sifon Martini rossato ₊ grenadina.

Podávané na banánovém listu.

Langham Martini
Gin, vlastní dry vermut czech, střik kůry citronu.
Podávané s olivami ze Sicílie ve speciální dvoudílné skleničce.

Big Cash 4 Big Chlapec
Rum, lemon, mandarinkový džus, maraschino, cordial, amaretto, cassis, sifon martini rossato ₊ grenadina, šampaňské.

Simone nakonec přidal Bohemia sekt, což v kombinaci se šampaňským nám bylo líto toho šampaňského...

Závěrem bych ráda podotkla, že i když drinky byly chutné, nejednalo se o nic, co bychom již dříve neviděli. Nicméně i tak jsem si (a doufám, že nejen já) ze semináře odnesla mnoho. Naprosto mě okouzlilo chování Simone, líbilo se mi, jak si barman z prvotřídního hotelového baru dokáže zachovat očekávané dekorum a přitom působit tak příjemně a sympaticky. Z toho by si (nejen) čeští barmani měli vzít příklad. Už nechci přijít do baru a první co vidět je barman, který na mě téměř nechápavě zírá, jako kdybych mu právě vešla do obýváku. Kam se poděli barmani, kteří se na hosta usmívali jako na starého známého, ačkoliv jej viděli poprvé v životě? Opravdu bych si přála najít barmana, který nezaváhá vyskočit při přípravě drinku na bar a když jde do tuhého s přehledem na mě vytáhne pistoli! Kde ho jen najít?

Více zde

Barman Láďa Glaser v Innuendu

Bar barem kromě prostředí samotného dělají především lidé. Ať už ti, kteří se rádi vracejí konzumovat své oblíbené drinky (či objevovat nové), tak i ti, kteří natěšeným hostům tyto drinky připravují. Jedno bez druhého by prostě nefungovalo. Rádi jsme chodívali takto za zážitkem do pražského Zapu Baru, kde jako šéfbarman působil úžasně charizmatický a nadaný týpek Ladislav Glaser. Vždy nám snesl modré z barového nebe a dokonce se na naši návštěvu připravoval nákupem ingrediencí, které v barovém inventáři běžně nebyly.

Poté, co jeho bar definitivně zavřel své dveře, rozhodli jsme se chytit příležitost za vlasy (né ty jeho ;)) a dohodli jsme se s ním na speciální spolupráci. Láďovi jsme v pátek 27.7. dali naprosto volné pole
působení, a byli si jisti, že naše hosty uhrane stejně jako nás. Vše se splnilo do puntíku.

Láďa speciálně pro tento večer připravil (mimo jiné) dva své drinky párované s tapas, tady jsou:

METAXA INFUSION

12* Metaxa servírovaná s ručně vyrobeným sáčkem ovocného čaje a velkou kostku ledu. Čaj obarví a ochutí jakýkoli destilát během pár vteřin, host si tak sám může zvolit zda bude drink pít s infuzí čaje nebo samotný.
Jako tapas jsme k drinku podávali domácí cookies s brusinkami (ty pekla naše bábovka).

SAN SIRO

Vermut Dry, Becherovka Lemond, Campari, grepfruit bitters, pomerančová mlha servírovaná na drink před hostem.
Drink pojmenovaný pro slavném fotbalovém stadionu v Miláně vznikl původně pro světovou soutěž Cinzano Cup 08, kde se umístil na 9. místě.
Jako tapas jsme k drinku podávali pěnové pusinky z Becherovky Lemond.

Protože byl tento večer úžasný a sklidil u našich hostů velký ohlas, rozhodli jsme se Láďovo hostování u nás zopakovat. Na sobotu 11. 8. 2012 pro vás tak chystá další skvělé drinky. Vy co jste nemohli, máte šanci si to všechno zažít sami na vlastní chutě!

Více zde